zavřít
Antonín Dvořák

skladatel

Narození:
8. 9. 1841 , Nelahozeves, Rakousko-Uhersko
Úmrtí:
1. 5. 1904  ve věku 62 let,  Praha, Rakousko-Uhersko  †
Znamení:
panna  
Výška:
180 cm
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
česká
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

835 se líbí, 55 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Antonín Leopold Dvořák byl jedním z nejslavnějších hudebních skladatelů všech dob. Jeho symfonické opusy patří ke světové špičce a jsou obvyklou součástí všech významnějších přehlídek symfonické hudby. Síla Dvořákovy melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům (je znám Brahmsův výrok: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní…“). Antonín Dvořák se proslavil svými symfonickými díly a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i koncertními skladbami a operami. Dvořák je čelním světovým představitelem tzv. klasicko-romantické syntézy. Život a dílo Antonín Dvořák se narodil a vyrůstal v Nelahozevsi blízko Prahy. Jeho otec František byl řezníkem. V letech 1853-1856 pobýval mladý Antonín ve Zlonicích, kde se ho ujal místní kantor a varhaník Antonín Liehmann, který odhalil jeho mimořádný hudební talent (hrál na housle, klavír, varhany). V šestnácti letech tedy odešel do Prahy studovat varhanickou školu. Zároveň hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením Bedřicha Smetany. Velmi brzy začal skladatelskou dráhu. Jeho žena skladby poslala tehdy nejvýraznější osobnosti romantismu Johannesu Brahmsovi, který Dvořáka posléze doporučil jako skladatele berlínskému nakladateli Simrockovi. Pro něho Dvořák v roce 1878 napsal první řadu Slovanských tanců a díky vynikajícím kritikám se rázem proslavil po celém světě. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 je Dvořák pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkává se s ohromujícím úspěchem a získává tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde jej vynikající výkony souborů sborového zpěvu zčásti motivují k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), je vyvrcholením této činnosti a představuje spolu s Mozartovým umělecky nejpřesvědčivější skladby tohoto druhu vůbec. Na základě všech úspěchů získává doktorát v Praze a Cambridge a stává se profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zeťem. V roce 1892 je Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se jej snaží získat jako ředitele této instituce. Dvořák sice nejprve váhá, ale pak nabídku přijme, aniž tuší (jak se později ukáže), jak velkolepé dílo (9. skladatelovu symfonii, složenou v roce 1893), jež se stane jednou z největších skladeb svého druhu v celé světové hudební historii, jeho americká mise přinese. Dvořákův pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892 - 1895 mu krom toho přináší další četné pocty a definitivně i světovou proslulost. Umění Antonína Dvořáka je naprosto osobitou klasicko-romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: první skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální, tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím (kantáta Hymnus, Moravské dvojzpěvy). Zvláštního zabarvení dodalo Dvořákově hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvorbu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské charakteristiky) byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho 9. symfonii, zvané "Novosvětská" , která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českými pohádkami a bájemi (opery Čert a Káča, Rusalka). Antonín Dvořák napsal 9 symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Requiem, Te Deum), 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb (nejznámější je smyčcový kvartet F-dur, zvaný "Americký"), koncertů (houslový, violoncellový a klavírní), písně (Biblické písně), sbory, klavírní skladby (verze Slovanských tanců, později i orchestrální verze), 10 oper (nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida) - viz následující přehled. Uctíván celým světem Dvořák nečekaně umírá v Praze 1. května 1904. Nejrůznější dokumenty a další památky (notové autografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty), na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze. Přehled skladeb (výběr) Dílo Antonína Dvořáka je bohaté jak svým počtem, tak rozsahem forem - čítá téměř 120 opusů, z nichž většina představuje velká orchestrální, vokálně-instrumentální či hudebně dramatická díla. Symfonie Symfonie č. 1, c moll „Zlonické zvony“, 1865 Symfonie č. 2, B dur, op. 4, 1865 Symfonie č. 3, Es dur, op. 10, 1873 Symfonie č. 4, d moll, op. 13, 1874 Symfonie č. 5, F dur, op. 76, 1875 Symfonie č. 6, D dur, op. 60, 1880 Symfonie č. 7, d moll, "Londýnská", op. 70, 1885 Symfonie č. 8, G dur, op. 88, 1889 Symfonie č. 9, e moll, "Novosvětská" či „Z Nového světa“, op. 95, 1893. Symfonie, „Neptun“, 1893 (nedokončená) Vokálně-instrumentální skladby, oratoria, kantáty, mše Hymnus Dědicové Bílé hory, op. 30, 1872 (přepracováno 1880 a 1885) Stabat mater, op. 58, 1877 Žalm 149, op. 79, 1879 (1887 přepracováno pro smíšený sbor a orchestr) Svatební košile, op. 69, 1884 Svatá Ludmila, op. 71, 1886 Mše D dur, op. 86, 1887 (verze s varhanním doprovodem), 1892 (s orchestrem) Requiem, op. 89, 1890 Te Deum, op. 103, 1892 Opery Alfred, 1870 Král a uhlíř, 1871, 2.verze - op. 14, 1874 Tvrdé palice, op. 17, 1874 Vanda, op. 25, 1875 Šelma sedlák, op. 37, 1877 Dimitrij, op. 64, 1882, 2.verze - 1894 Jakobín, op. 84, 1888, 1897 (částečně přepracováno) Čert a Káča, op. 112, 1899 Rusalka, op. 114, 1900 Armida, op. 115, 1903 Koncerty a koncertní skladby Koncert A dur pro violoncello a klavír, 1865 Romance f moll pro housle a orchestr, op. 11, 1873/1877 Klavírní koncert g moll, op. 33, 1876 (revize 1919) Houslový koncert a moll, op. 53, 1879 (revize 1880) Koncert h moll pro violoncello a orchestr, op. 104, 1895 Symfonické básně, orchestrální skladby a suity Symfonická báseň (Rhapsodie a moll), op. 14, 1874 Symfonické variace pro orchestr, op. 78, 1877 Slovanské rapsodie, op. 45 (D dur, g moll, As dur), 1878 Česká suita, op. 39, 1879 Legendy, op. 59, 1881 Husitská, dramatická ouvertura op. 67, 1883 Karneval, koncertní ouvertura op. 92, 1891 Scherzo capriccioso, op. 66, 1883 Suita A dur, op. 98B, 1895 Vodník, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 107, 1896 Polednice, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 108, 1896 Zlatý kolovrat, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 109, 1896 Holoubek, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 110, 1896 Píseň bohatýrská, symfonická báseň op. 111, 1899 Slovanské tance - I.řada, op. 46, 1878 Slovanské tance - II.řada,op. 72, 1887 Komorní hudba Smyčcový kvintet G dur, op. 77, 1875 Klavírní kvintet A dur, op. 81, 1887 Smyčcový kvintet Es dur, op. 97, 1893 Smyčcový kvartet Es dur „Slovanský“, op. 51, 1879 Smyčcový kvartet F dur „Americký“, op. 96, 1893 Smyčcový kvartet As dur, op. 105, 1895 Klavírní skladby Silhouety, op. 8, 1879** Mazurky, op. 56, 1880 Dumka a furiant, op. 12, 1884 Poetické nálady, op. 85, 1889 Suita A dur, op. 98, 1894 ( později též orchestrální verze) Humoresky, op. 101 (nejznámější č.7 Ges dur) Slovanské tance, op. 46 - I.řada, 1878 Slovanské tance, op. 72 - II. řada, 1886 Legendy, op. 59, 1881 Písně a sbory Čtyři písně, op. 82, 1888 ( č.1 Kéž duch můj sám) Písně milostné, op.83, 1888 (č. 2 V tak mnohém srdci mrtvo jest) Biblické písně, op. 99, 1894 Ave Maria, op. 19B, 1877 Ave Maris Stella, op. 19B, 1879 Moravské dvojzpěvy, op. 20 (soprán, tenor + klavír), 1875 Moravské dvojzpěvy, op. 29, 32 (soprán, alt + klavír), 1876 Moravské dvojzpěvy, op. 38 (soprán, alt + klavír), 1877 Kytice z českých národních písní, op. 41, 1877 Z kytice národních písní slovanských, op. 43, 1878 Pět sborů na texty litevských národních písní, op. 27, 1878 Čtyři sbory, op. 29, 1876 V přírodě, op. 63, 1882 …zobrazit celý životopis

Hledáte také jako: Antonín Leopold Dvořák
Rychlá navigace:fotogalerie |novinky |diskuse