Daniel Alves

Daniel Alves sice dorostl výšky pouhých 173 cm a važí 64 kilogramů, avšak díky své fyzické síle a nevyčerpatelné atletické energii je schopen udeřit na kterékoliv části hřiště. Jako správný Brazilec výjimečně podporuje útok, aniž by však zanedbával své defenzivní povinnosti. Dokáže střílet góly a nerozlišuje, zda-li hraje levou nebo pravou nohou. To vše z něj činí jednoho z nejlepších pravých obránců současnoti.
Biografie:

Daniel Alves se narodil 6. května roku 1983 v městě Juazeiro, ležícím na východě Brazílie ve státě Bahia. Kariéru profesionálního fotbalisty zahájil v klubu ze svého rodného města, Bahía of Brazil. Do Evropy přišel jako 19-ti letý v roce 2002, a připojil se k andaluzijskému týmu FC Sevilla. Prezident klubu, José María del Nido, za něj tehdy zaplatil pouhý 1 milion Euro.

V sezóně 2005/2006 tak Alves pomohl Seville poprvé dobýt triumf v poháru UEFA. Byl zvolen nejlepším hráčem celého turnaje a o pár měsíců později získal další trofej - Evropský superpohár - když v Monaku se Sevillou rozdrtil FC Barcelonu.

V sezóně 2006/2007 již nikdo nepochyboval o Danielových kvalitách a Sevilla z jeho schopností těžila úspěchy jak v domácí lize, tak i na mezinárodní scéně. Alves se svým andalůzským týmem triumfoval ve Španělském superpoháru, v poháru Copa del Rey a podruhé v řadě v poháru UEFA. Zájem o služby výjimečného obránce projevila Abramovichova Chelsea, avšak Sevilla nabídku 36 milionů euro odmítla.


V následující sezóně 2007/2008 také poprvé okusil atmosféru Ligy mistrů. Daniel Alves se pochopitelně také stal nedílnou součastí brazilské reprezentace, s kterou v roce 2007 vyhrál prestižní Copa America, když "kanárci" ve finále přejeli Argentinu v poměru 3:0.

Do Barcelony přišel na přání nového trenéra Pepa Guardioly v létě 2008 za 29,5 milionů Euro, aby nahradil odcházející pravé obránce Oleguera Presase a Gianlucu Zambrottu.

Fanoušky svého nového klubu ihned překvapivě uvítal katalánskými slovy: "Estic molt content d'estar aquí" ("Jsem velmi rád, že jsem zde).

A prohlášení začal ihned úvadět do praxe na hřišti. Okamžitě si vydobyl místo v základní sestavě a stal se jedním z nejvytíženějších hráčů. Velmi dobře si vyhověl s Lionelem Messi, se kterým vytvořil jednu z nejúdernějších pravých stran fotbalové Evropy. Dani totiž využívá nejen svoji schopnost prosadit se v osobních soubojích a přesně (pro protihráče často nečekaně) přihrát, dokáže navíc i chladnokrevně zakončit. Poměrně pravidelně si tak připisuje jak góly ze hry, tak například ze zahrávání standardních situací.
S nejvíce odehranými minutami proto patřil k hlavním oporám týmu, který vybojoval titul v nejvyšší španělské lize, získal Copa del Rey i Ligu mistrů (Alves ovšem ke svému velkému smutku do finále proti Manchesteru United nenastoupil pro karetní tresty).


Na Daniho pozici se tak nic nezměnilo ani v sezóně 2009/2010. Pep Guardiola jedinečného Brazilce využíval při téměř všech možných příležitostech, a to nejen coby obránce, ale i jako záložníka (na této pozici Alves nastoupil například v El Clásicu proti Realu Madrid). Vloženou důvěru pravý bek vracel asistencemi, góly i jistými zákroky v defenzívě... Barceloně pomohl k obhajobě ligového titulu, Španělskému i Evropskému superpoháru a k triumfu na Mistrovství světa klubů. Především díky enormnímu vytížení však ke konci sezóny vykazoval i přes výjimečný fyzický fond zjevné známky únavy. Snad i proto Barcelona v létě 2010 ze Sevilly přivedla Danielova starého přítele, univerzálního krajního obránce Adriana, který by měl svému krajanovi dopřát alespoň trochu oddychu.