zavřít
Elsa Schiaparelli

módní návrhářka

Narození:
10. 9. 1890 , Palazzo Corsini, Řím, Itálie
Úmrtí:
13. 11. 1973  ve věku 83 let,  Paříž, Francie  †
Znamení:
panna  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
italská
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Elsa Schiaparelli, tvůrkyně šokujících modelů, se narodila do konzervativní římské rodiny a ze všech příbuzných si získal její respekt jen dědeček Giovanni Schiaparelli - astronom, který objevil kanály na Marsu. Všechny ostatní divoká Elsa pěkně potrápila. V roce 1897 vyskočila tehdy sedmiletá školačka z okna jen s deštníkem nad hlavou v domnění, že se jí podaří létat. Chodila na katolickou školu, ale být při hodinách vedených jeptiškami potichu, ji nudilo, a tak lavice brzy opustila. Nedlouho poté vyvolala skandál sbírkou osobních erotických básní. Ani ne sedmnáctiletá se vášnivě zamilovala do švýcarsko-francouzského hraběte Williama de Wendt de Kerlor, svou lásku zprvu tajila, rodičům se svěřila teprve po dvou letech. Ty ale Williamův urozený původ nepřesvědčil natolik, aby vztahu požehnali. A tak se Elsa zařídila po svém; sbalila si nejnutnější věci a odjela i s milencem z Říma do New Yorku. Usadili se v bohémské čtvrti Greenwich Village a vzali se. Psal se rok 1919. V témže roce porodila holčičku Marii Luisu Yvonne Radha, které ale neříkala jinak než Gogo. William však svou ženu nedlouho poté opustil, a tak Schiap, jak Else začali přezdívat přátelé, zůstala s dcerou v New Yorku úplně sama. Už brzy její přezdívku poznal celý módní svět. Opuštěná manželka se rozhodla, že nebude lítostivě brečet do polštáře, ale pustí se do podnikání. Do začátku si půjčila od přátel, a když dcera spala, pracovala na odvážných návrzích. Město ji inspirovalo k vytváření šatů, šátků, šperků a dalších doplňků, které začala prodávat ve vlastním butiku. Jako první žena navíc psala o módě do novin. Pozornost zaměřila hlavně na doplňky. Zákaznice si zamilovaly zejména její knoflíčky, u nichž návrhářka nápady rozhodně nešetřila - někdy měly tvar zaječích pacek, jindy kopyt, hmyzu, ovoce nebo třeba klaunů. Knoflíčky prostě proměnila ve svou obchodní značku. Kombinovala zlaté nitě s perlami, diamanty nebo dokonce rohem nosorožce. Rozřezala zrcadlo a střepy aplikovala na prsa. Večerní šaty klidně zapnula plastovým zipem. Navrhla i „šaty naruby“, skládala, řasila, plisovala, spojovala volány s tretkami, vymyslela push-upku. Amerika si lehla jejím nápadům k nohám. Elsa jimi ale hýřila dál. V roce 1927 otevřela úplně první salon zaměřený na sportovní oděvy a proslavila ho zejména pletenými svetry s všitými figurami nebo modely s motivem rybí kosti. O tři roky později šokovala tenistka Lili de Alvarez svět bílého sportu krátkou „rozdělenou sukní od Schiap“, v níž nastoupila na utkání Wimbledonu. To už si úspěšná podnikatelka mohla dovolit otevřít v Paříži na place Vendôme velký salon v historické budově z osmnáctého století. Zaměstnala v něm čtyři sta švadlen a dalších pomocníků. Tvrdě konkurovat začala i Coco Chanel. Ani v období hospodářské krize neměla umanutá švadlena ve svých buticích o zákaznice nouzi. Patřily k nim herečky Katherine Hepburn a Marlene Dietrich nebo třeba vévodkyně z Windsoru. V roce 1934 se módní vizionářka dokonce dostala na titulní stránku časopisu Time! O proslulost jejího salonu se zasloužili i geniální spolupracovníci, do svých experimentů totiž zapojila nejlepší dobové výtvarníky a další umělce: surrealisty Salvadora Dalího, Jeana Cocteaua nebo Alberta Giacomettiho. Dalí pro ni vymyslel originální „opičí boty“ (kotníčkové semišky doplněné opičí kožešinou), či „klobouk-botu“ (klobouk v podobě boty). Elsa se ale neomezovala jen na oděvy a začala časem míchat i parfémy. V roce 1936 uvedla parfém Shocking, který proslavil víc než samotná vůně flakon v podobě ženského torza s bujným poprsím. Jako inspirace jí prý posloužila její klientka, křivkami oplývající herečka Mae West. O dva roky později představila vůni Sleeping, jejíž lahvička měla zase tvar svíčky zapíchnuté ve stojanu. Při troše fantazie připomínala falický symbol. Co jiného šlo taky od odvážné designérky čekat. Druhá světová válka vyhnala Schiap z Paříže zpátky do New Yorku. Rozhodla se, že s navrhováním skončí, dokud nebude po válce, a po celou dobu posílala peníze francouzské charitě. Když válečná vřava konečně utichla, pustila se ve Francii do čilé spolupráce s filmem. Prosluly především její modely do filmu Moulin Rouge z roku 1952. Zanedlouho ale odešla návrhářka do důchodu. Její módní dům vyhlásil bankrot, ona však nepřestala trendy dál sledovat. Oblíbila si růžovou a svérázně tvrdila: „Devadesát procent lidí se bojí, co by jim řekli jiní. Proto se oblékají do šedé. Kruci, měli by se odlišovat!“ Jiná než ostatní byla i po smrti. Když ve svých třiaosmdesáti letech zemřela, nechala se pohřbít v růžové róbě s hlubokým výstřihem. Yves Saint Laurent na Elsu vzpomínal: „Měla kouzlo, které bylo směsicí brutality, arogance, pohrdání a zuřivosti. Ůplně Paříž umačkala a bezpochyby očarovala. A Paříž se do ní bezhlavě zamilovala!“ Elsina dcera Gogo s úsměvem dodala: „Každý už mamku jen kopíroval!“ Její odvahu nedat na lidské řeči v sobě ale našel málokdo z nich.…zobrazit celý životopis

Hledáte také jako: Elsa Schiaparelliová
Rychlá navigace:fotogalerie |novinky |diskuse