Elvis Presley

zpěvák

Narození:
8. 1. 1935, Tupelo, Mississippi, USA
Úmrtí:
16. 8.1977 ve věku 42 let,  Memphis, Tennessee, USA
Znamení:
kozoroh  
Výška:
183 cm
Další údaje:
zobrazit barvu očí, barvu vlasů, postavu, národnost, rasu, náboženství,
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
modrá
Barva vlasů:
obarvené - černá
Postava:
normální
Národnost:
americká
Rasa:
běloch
Náboženství:
znovuzrozený křesťan
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

265 se líbí, 71 se nelíbí

Elvis Aaron Presley se narodil 8. ledna 1935 v Tupelu, což je městečko situované na úplný jih USA, do hluboce věřící, zároveň však nepříliš majetné rodiny. Jeho tatínek Vernon Elvis mu nešel zrovna příkladem. Neustále se vyhýbal zodpovědnosti a často střídal nedobře placená povolání, když pracoval například jako zemědělský pachtýř či řidič kamiónu. Maminka Gladys Love zase jen těžko skrývala zálibu v alkoholických nápojích, na druhou stranu šlo o společenskou bytost plnou elánu, který však ona denodenně utápěla v šicích strojích, které spravovala. Už po pár sekundách svého života mohl Elvis děkovat bohu. Spolu s ním měl totiž světlo světa spatřit i bratříček Jesse Garon, právě on si však vytáhl pomyslného černého Petra a narodil se již jako mrtvý. Malý Elvis Aaron tedy vyrůstal coby jedináček a prý byl zářným příkladem maminčina mazánka. Se začátkem druhé světové války se Elvis s maminkou stěhoval k příbuzným, neboť jeho otec musel pro padělky na pár měsíců do vězení. Město však neopustil, a proto začal do školy chodit právě v Tupelu. Jako žák byl prý, vzhledem k jeho obvyklému chování na podiu poměrně nečekaně, velmi stydlivý, tichý a způsobilý, čili oproti svým spolužákům zkrátka jiný. Na podiu prvně vystoupil coby desetiletý kluk v mississippské pěvecké soutěži a hned zanedlouho mu rodiče k narozeninám darovali jeho první kytaru. Od té se pak dlouhou dobu nehnl, i když tehdy snil spíše o životě na divokém západě. A právě jeho láska ke kovbojům pro něj byla příznačná. Zejména na střední škole se oblékal dosti výstředně, pročež byl nezřídka i šikanován. A když už jsem u oné střední školy, slušelo by se zmínit, že ta už se nacházela v Memphisu, Tennessee, kam se celá rodina musela přesunout opět kvůli problémovému tatínkovi. Počátky jeho pěvecké kariéry byly dosti ovlivněny náboženskými písněmi, přičemž sám Elvis jednou uvedl, že jiný žánr v mládí ani neznal. Proto byl odjakživa Presleyho velkým vzorem slavný gospelový zpěvák Jake Hess, který měl rovněž vliv na styl jeho zpěvu. V těchto chvílích byl Elvis do muziky doslova zamilován, ta pro něj skutečně znamenala všechno. Hodiny trávil v hudebních obchodech posloucháním jukeboxů, na gospelových koncertech byl také pečený vařený, ovšem, co je především klíčové, do jeho života začalo postupně pronikat i klasické memphiské Blues. Jeho budoucí tvorbu dosti poznamenal například legendární B. B. King. Ten také později vzpomínal, jak mu malý Elvis v jednom kuse naslouchal. Na celé té lásce k hudbě, je zajímavé, že Presley nikdy neuměl noty, nikdy si nepsal písničky, přesto hrál na kytaru i na piano. To vše mu umožňoval jen a pouze vytříbený cit pro muziku, zvládl věci odposlouchat a pak je případně přetvořit k obrazu svému. Když si jednou, roku 1954, šel téměř dvacetiletý Elvis nahrát do studia Sun Records dvě písničky, které věnoval mamince, netušil, že nadejde klíčový zlom v jeho pěvecké kariéře. Náhodou totiž tamní šéf Sam Phillips zaslechl část jednoho z jeho songů a požádal ho, aby mu zazpíval. Uchvátil ho totiž jeho originální pěvecký projev, navíc zpěváka jeho charakteru právě hledal. Presley byl před mikrofonem nervózní, jako nikdo předtím, ani top zpěváky vázané k tomuto studiu nijak nenadchl, přesto si s Phillipsem nakonec plácl. Hned první Presleyho singl, který byl posléze vpuštěn na diskotéky, s názvem „That’s All Right“ uspěl. Také jeho předělávka „Blue Moon of Kentucky“, původně od Billa Monroea, byla přijata s nadšením a mnozí ji dokonce řadí výš jak originál. Po těchto dílčích úspěších, kdy Presley vešel do podvědomí veřejnosti, se dal dohromady s kolegy z nahrávacího studia, Scottym Moorem a Billem Blackem a začal s nimi vystupovat po různých podnicích pod názvem The Blue Moon Boys. Ovšem nervozita Presleyho neopustila a právě jí zřejmě můžeme vděčit za proslulé taneční kreace, kdy zpěvák zběsile třepe nohami. To vše údajně způsobila tréma, zviditelnily Elvisovy široké kalhoty a posluchačky omdlévaly. Kupříkladu kolega ze skupiny, Scotty Moore, však tento pohyb považoval za Presleyho přirozenou devízu, nikoliv dílo nervozity. Nicméně zpět k jeho pěvecké kariéře. Se zájemci o jeho zastupování se rázem roztrhl pytel, první Elvisovi fanoušci mu přišili přezdívky jako „The Memphis flash“ (Memphiský blesk) či „The King of Western Bop“ (Taneční král západu), a tak bylo nad slunce jasné, že z Presleyho roste dost možná nejzářivější hvězda hudebního nebe. V listopadu 1955 přestoupil Presley k RCA Victor Records a začal naplno dobývat celou Ameriku. Hned první singl s názvem „Heartbreak Hotel“ co nevidět vystoupal do čela většiny amerických hitparád. Jeho první sólové album „Elvis Presley“, které se neslo takřka výhradně v duchu country, se pak udrželo na první příčce nejvýznamnější popové hitparády v USA po dobu neskutečných 10 měsíců. V této době vznikají takové hity jako „Love Me Tender“ (píseň, která coby první v historii vydělala na svém prodeji milion dolarů), „Don’t Be Cruel“ či proslulá cover verze „Hound Dog“ (originál Presley zrychlil, avšak když pak náhle přešel opět k pomalejší verzi, veřejnost se proti němu málem vzbouřila). Jelikož šlo o jeho nejzářivější období, mohl se s klidem odstěhovat od rodičů a pořídit si luxusní sídlo s názvem „Graceland“, kde také dožil. Přesto populárního Elvise neuznával zdaleka každý. Nadaný zpěvák vystupoval zejména v televizních show a ne každý z jejich uvaděčů byl pak s jeho kousky spokojený. Tak jako tak sledovanost pořadů, v nichž Presley vystoupil, nabývala naprosto pokaždé horentních rozměrů. Rok 1956 tak vešel do dějin jako rok Elvise Presleyho. Ke konci tohoto roku uveřejnil magazín Billboard fakt, že tolik písní od jediného interpreta se ještě nikdy v nejlepší stovce hitparády neumístilo. Krátce poté zase Wall Street Journal přišel s informací, že na Presleym všelijaké obchody vydělaly těžko uvěřitelných 22 milionů dolarů. Pro svůj neurvalý způsob vystupování se Presley často dostal do křížku s určitou skupinou amerického obyvatelstva. Příslušníci černé etniky zpěvákovi nezřídka vyčítali, že vykrádá černošskou hudbu, přičemž je fakt, že na rozjezdu Presleyho kariéry si dokonce mnozí mysleli, že jde o černocha. Někteří černoši šli ještě dál, když ho vinili z rasismu. Citlivější lidé si zase pomalu brali osobně Presleyho styl reprodukce. Jeho taneční kreace tudíž bývaly označovány kupříkladu za „striptýz bez svlékání“ či „sexuální sebeuspokojování na jevišti“. Po krásných letech 1956-58 přišla doba temna. Nejenže Presley musel na dva roky na vojnu pomáhat třetí obrněné divizi v Německu, ale také mu při této štaci zemřela matka, která začala s rostoucí synovou slávou čím dál víc pít a nabývat na váze. Alespoň na vojně přičichl ke karate, což byl po zbytek života jeho velký koníček. Poté, co se celé Americe její hrdina vrátil z Německa, šly Presleyho alba na dračku snad ještě více než před jeho odjezdem. Vždyť songy jako „It’s Now or Never“ či „Are You Lonesome Tonight?“ patří vůbec k jeho nejprodávanějším. Třebaže byl však na pultech snad nejžádanějším zbožím, on sám postupem času prozřel a dokonce nemohl slyšet ani některé své songy, především ty nejmladší. Například jeho kamarád Jerry Schilling kdysi vzpomínal na Presleyho reakci, když na jeho soukromé párty někdo pustil třeba singl „All Shook Up“. „Vypni to svinstvo,“ zaburácel tehdy „Král rokenrolu“. A také kdekoliv jinde se nechoval Presley nikterak sobecky a namyšleně. Kupříkladu když se jednou sešel s britskou kapelou Beatles, udivil všechny její členy svým přátelským vystupováním. Omámil i o deset let mladší Priscillu Wagner, kterou si také 1967 slavnostně bere. Jenomže Presleyho předcházela v očích jeho kamarádů pověst někoho, kdo nedokáže být ke své přítelkyni upřímný, proto také svou ženu později několikrát podvedl. Výrazněji je nesblížilo ani narození dcerky Lisy, a tak se ostře sledovaný pár v říjnu 1973 oficiálně rozpadl (oba se spolu údajně přestali stýkat již o více jak rok dříve). Zpět k hudbě. Jakoby nespokojenost se svou vlastní dřívější tvorbou dávala tušit i celkové zpěvákovo znepokojení nad tím, jakým směrem se nyní ubírá jeho kariéra. Sám proto poněkud ustupoval ze slávy, aby se roku 1968 vrátil na výsluní ve velkém stylu. Po osmileté odmlce konečně vystupuje v televizi, a to zcela sám. Jen jemu věnovaný pořad „’68 Comeback Special“ vysílaný NBC musel uchvátit snad každého, šlo bez pochyby o Presleyho nejzdařilejší vystoupení před televizními kamerami. Rázem z něj byl opět vládce showbyznysu. Úspěšný byl jak soundtrack z jeho comebacku, tak singl „If I Can Dream“, začal opět vystupovat na živo, zkrátka návrat, jak se patří. Krátce po rozchodu s Priscillou uspořádal Presley dva koncerty na Hawaii u příležitosti rozloučení se s Kiuem Leem, talentovanému textaři, který dlouho předtím ve věku 34 let zemřel na rakovinu. Toto velkolepé gesto si nenechalo ujít nejen mnoho televizních kanálů (šlo o první živý koncert přenášený satelity), ale v přímém přenosu i dobrý bilion posluchačů. Také album udělané z tohoto živáku bylo Presleyho vůbec posledním, které se aspoň na chvíli vyšplhalo na vrchol americké hitparády. Nicméně to byl de facto konec velkého Presleyho. Od té doby, a vlastně už od rozpadu manželství, začal populární Elvis čím dál víc propadat drogám, závratnou rychlostí hubnul a dvakrát se dokonce předávkoval prášky na spaní, přičemž napoprvé upadl na tři dny do komatu. Přesto Presley dále tvořil a nevedl si zrovna špatně. Jeho „How Great Thou Art“ mu dokonce roku 1974 vyneslo cenu Grammy, a to jak za singl, tak za stejnojmenné album. Celý svět si však uvědomoval, že o svou ikonu co nevidět přijde. Jinak si totiž nelze vysvětlit nabídku Australanů ve výši jednoho milionu dolarů, která měla Presleyho přesvědčit, aby tu ještě koncertoval. Nicméně nebylo o co stát. Ještě jedno turné po USA král Elvis stihl a bylo znát, že mu chybí jak sebevědomí, tak onen jeho posvátný elán. Přesto jeho poslední vystoupení, 17. srpna 1977 v Indianapolis, nebylo z nejhorších a Presley při něm ještě kdekoho přesvědčil, že ten Presley z 50. let skutečně nebyl jen jeho jmenovec. Další turné měla skomírající legenda naplánováno na srpen téhož roku, den před tím, než na něj měl odcestovat, byl však svou snoubenkou v koupelně své vily nalezen mrtev. No mrtev. Datum 16. 8. 1977 si sice už každý bude pamatovat jako den úmrtí „Krále rokenrolu“, jenže okolo jeho smrti se vede tolik diskuzí a ti, kdo hlásají, že jejich Elvis je stále naživu, mají vůči expertům nespočet logických argumentů, že nelze jinak než věřit. Na závěr ještě uvedu výčet těch písniček, které je si třeba pamatovat v souvislosti s Elvisem Presleym: Love Me Tender, Jailhouse Rock, Don’t Be Cruel, Hound Dog, How Great Thou Art, Tutti Frutti či You’ll Never Walk Alone, což je jedna z jeho předělávek, která je slavná především proto, že ji fotbalisté Liverpoolu považují za svoji hymnu. Presley byl mimo jiné také hercem, vystoupil v řadě filmu, například v muzikálovém westernu Love Me Tender. Tento snímek natočil během trvání jeho sedmiletého kontraktu s proslulou produkční společností Paramount. Z Elvise vyrostl rovněž obdivovaný sex symbol, přičemž režisér jmenovaného pořadu Comeback Special Steve Binder kdysi pronesl tuto větu: „Jsem upřímný a musím vám říct, zastavíte se, ať jste muž nebo žena, abyste si ho prohlédli. Až tak dobře vypadal. A kdyby nebyl taková superstar, nedělalo by žádný rozdíl. Když nakráčel do pokoje, věděli jste, že se nacházíte v přítomnosti někoho výjimečného.“ …zobrazit celý životopis

Elvis Presley na Magazín Osobnosti

Hledáte také jako: Elvis Aron Presley

Nejznámější díla – Elvis Presley

| celá diskografie (32)

Rodina – Elvis Presley

Vztahy – Elvis Presley

Mohli by vás také zajímat…