zavřít
Erland Josephson

herec, spisovatel

Věk:
93
Narození:
15. 6. 1923 , Stockholm, Švédsko
Znamení:
blíženci   |  aktuální horoskop
Výška:
180 cm
Další údaje:
zobrazit barvu očí, barvu vlasů, postavu, národnost, rasu,
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
zelená
Barva vlasů:
šedivá/bílá
Postava:
normální
Národnost:
švédská
Rasa:
běloch
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Pochází z kulturně založené rodiny; jeho otec vlastnil knihkupectví, jeden ze strýců byl dramatikem a profesorem uměnovědy a jedna z tet byla klavíristkou. Během krátkého studia na Stockholmské univerzitě se seznámil se studenty dramatického umění, s nimiž se začal věnovat divadlu. V letech 1945-49 byl angažován v Městském divadle v Hälsingborgu, jehož vůdčí osobností byl režisér Ingmar Bergman. V letech 1949-56 působil v Městském divadle v Göteborgu a od roku 1956 je členem Královského dramatického divadla ve Stockholmu (1966-75 byl jeho uměleckým ředitelem), kde se představil mj. jako Petrucccio v Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy, Romeo v Shakespearově dramatu Romeo a Julie, doktor Faust v Goethově tragédii Faust, markýz de Sade v dramatu Petera Weisse Pronásledování a zavraždění Jeana-Paula Marata, předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade, staromládenecký profesor fonetiky Henry Higgins v komedii G. B. Shawa Pygmalion. Za jeho vedení hostovalo divadlo v Itálii, Velké Británii a Německu s Ibsenovým dramatem Hedda Gablerová a Strindbergovou Hrou snů. Pro film ho objevil Ingmar Bergman, s nímž se znal už od školních let; jejich spolupráce se záhy přenesla z jeviště také před film. kameru, kde se E. J. stal spolu s Gunnarem Björnstrandem a Maxem von Sydowem jedním z mužských protagonistů Bergmanových psychologických a symbolických dramat: profesor Anders Ellius, jehož manželka (Ingrid Thulinová) se pokouší vyrovnat s potratem, ve snímku Než se rozední; konzul Egerman, u něhož v domě se ubytuje soubor hypnotizérského divadla, v dramatu Tvář; baron von Merkens, majitel fríského ostrova Baltrum, odkud záhadně zmizel jeden malíř (Max von Sydow), v Hodině vlků. Dr. Läkaren, ošetřující těžce nemocnou mladou ženu (Harriet Anderssonová), s jejíž mladší sestrou (Liv Ullmannová) udržuje příležitostný milostný poměr, v Šepotech a výkřicích; docent z psychotechnického ústavu Johan, který se svou ženou (Liv Ullmannová) prochází všemi etapami konvenčního manželského soužití a teprve po rozvodu oba nalézají společné porozumění v přátelském vztahu, ve Scénách z manželského života; stárnoucí divadelní režisér Henrik Vogler, který během příprav inscenace Strindbergovy hry citově vzplane k mladičké herečce (Lena Olinová), v TV snímku Po zkoušce. Od pol. 70. let ho začali obsazovat také jiní významní evropští tvůrci, v jejichž filmech nejčastěji ztělesňoval postarší aristokraticky vyhlížející lékaře (Sezóna míru v Paříži, Hanussen), vysoké úředníky (Nesnesitelná lehkost bytí, Schůzka s Venuší) a intelektuálské profesory (Mimo dobro a zlo, Variola vera, Marmeládová revoluce). Dalším umělcem, který ho, stejně jako kdysi Bergman, velmi silně duchovně poznamenal, byl ruský režisér Andrej Tarkovskij. O jejich vzájemné spřízněnosti svědčí dostatečně výmluvně Tarkovského poslední film. podobenství Oběť, v němž vytvořil ústřední postavu univerzitního pedagoga a novináře Alexandra, který dospěje ke křesťanskému prozření a formou osobní oběti se rozhodne spasit nejen svou rodinu s oněmělým synem, ale i civilizací zneurotizované lidstvo, bezprostředně ohrožené nukleární katastrofou. Spolu s kameramanem Svenem Nykvistem natočil hrané filmy v bergmanovském duchu Jedna a jedna a Marmeládová revoluce, na nichž se podílel také jako scenárista, producent a herecký protagonista. Souběžně se svou hereckou kariérou rozvíjí od mládí své literární ambice; od pol 40. let, kdy vydal první básnickou sbírku Circel (1946, Kruh) a první sbírku povídek Spegeln och en portvakt (1946, Zrcadlo a vrátný), publikoval několik dalších novel, povídkových knih (Role, Hry na pravdu, Autoportrét - egocentrický dialog) napsal řadu TV a rozhlasových her a šest divadelních her, z nichž jedna, s názvem Sommarnatten. Sverige (1988, Letní noc. Švédsko), je inspirována vzpomínkami na Tarkovského. Mnoho let byl předsedou Švédské herecké asociace, Švédské divadelní asociace a Dramatického institutu. Byl hostem MFF v Karlových Varech 1984. …zobrazit celý životopis

Nejznámější díla – Erland Josephson

| celá filmografie (115)

Mohli by vás také zajímat…