zavřít
František Kovářík

herec

Narození:
1. 10. 1886 , Plzeň, Rakousko - Uhersko
Úmrtí:
1. 10. 1984  ve věku 98 let,  Praha, Československo  †
Znamení:
váhy  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

632 se líbí, 4 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Byl synem kameníka Františka Kováříka a Anny, rozené Boubelíkové, pocházející z Hluboše u Příbrami.Měl osm sourozenců,ale dva zemřeli.Dcera jeho mladší sestry Marie byla herečka Marie Marešová,dlouholetá pozdější členka Realistického divadla Z.Nejedlého v Praze. Po absolvování měšťanky,kde ho učitel Václav Suchomel přivedl k zájmu o literaturu a recitaci,se začal učit zámečnictví a instalatérství a studoval pak též na Vyšší průmyslové škole strojnické v Plzni.Dětské zážitky s loutkovým divadlem a cirkem a provazolezcem Třískou ho vedly v Sokole k ovládnutí akrobacie,včetně salta,stojky aj.prvků.Nosil hercům kostýmy a za poslužní lístek navštěvoval Budilovu Arénu na Obcizně .Od roku 1902,kdy bylo otevřeno Městské divadlo v Plzni zde občas statoval v činohře i opeře (páže v Libuši). V letech 1903-1908 ho vzal strýc do Spojených států,kde prošel různými profesemi,ale lákalo ho dál divadlo.Viděl zde mj.Richarda Mansfielda,Jamese O´Neilla (otce slavného dramatika) v Hraběti Monte Christo,Ermete Novelliho jako Shylocka v Benátském kupci a zvláště v titulní roli Othella, Wiltona Lackaye jako Jeana Valjeana v jeho dramatizaci Bídníků,Roberta B.Mantella jako barona Chevriala ve Feuilletově Pařížském románu aj.Sám začínal v krajanském Ludvíkově divadle – jako 18.letý hrál roku 1904 např.dědečka v dramatizaci Hálkovy povídky Na statku i v chaloupce, pro kterého si pomohl maskou.Učil se pro divadlo zpívat (měl baryton) a v ochotnickém českém divadle Otakara Bártíka vystoupil roku 1907 se slavnou hostující operetní hvězdou,Marií Zieglerovou jako Celestin-Floridor v Mamzelle Nitouche ,krejčí Pimperton v Bož ské Yvetě a Tamponin v Primabaleríně. Jezdil s ní hostovat kolem Chicaga. Bártík mu nabízel být klaunem,pak divadlo na lodi (show-boat),ale František se vrátil domů do Čech.Nevyužil několika doporučujících dopisů,ale začínal jako herec u kočovných společností,spoléhaje jen na vlastní síly a zkušenosti. Působil zprvu jako milovník a mladokomik u Jóži Tuttra (1910), – u Marie Procházkové-Malé 1911), kde režíroval Václav Jiřikovský,u VáclavaChoděry (1911) – zde už hrál také dr.Ranka v Noře ,u skladatele Karla Moora,Jana Marka a Jana Blažka.V letech 1912/13 zakotvil v žižkovském divadle Deklarace u ředitele Stanislava Langra.Hrál zde úspěšně titulní roli Molièrova Lakomce, povzbuzen kritikou Jindřicha Vodáka a uvedl zde také svou dramatizaci Defoeova Robinsona Crusoe (kterou později režíroval v MD na Vinohradech, 1930 a vydal 1956 v Dilii).Roku 1913 krátce pobyl u společnosti Jana Hodra, aby v sezóně 1913/15 našel místo v Intimním divadle na Smíchově u Emmy Švandové-Kadlecové a účastnil se v roli reportéra roku 1914 památné inscenace Wedekindovy Lulu,režírované Reinhardtovým žákem,Františkem Zavřelem. Mezi jeho významné úlohy zde patří role starého poseláka v Císlerově Soucitu, titulní postava Molièrových Šibalství Scapinových,Strachota v Macháčkových Ženiších nebo Starý král v Kvapilově Princezně Pampelišce.Na Silvestra 1914 sehrál s maňásky jako bramborové divadlo hru Haškova kumpána Z.M.Kuděje, parodující Raupachova Mlynáře a jeho dítě.Také předvedl U Vejvodů imitaci japonské herečky Hanako Ooty a jejího souboru ve vymyšlené japonštině. (Později roku 1922 toto působivé číslo předvedl 5.12. o Mikulášském večeru MD na Vinohradech a také na večírku u operního režiséra Ferdinanda Pujmana). Po vypuknutí 1.světové války,jsa neodveden,pracuje ve Škodovce v Plzni a občas hraje v MD Plzeň – mj.v čínské hře Žlutý háv (premiéra 1917) ,na niž si divadlo koupilo japonskou výpravu se samurajskými meči (ze Zavřelovy inscenace operety Mikádo 1914 v MD na Vinohradech) došlo při souboji ke zranění.Kovářík,hrající hrbatého kuplíře,měl zasženou tepnu a málem přišel o ruku.Jako soudní znalec byl pozván vůdčí český herec,Eduard Vojan,aby pomohl rozhodnout,čí vinou k úrazu došlo.Vinna byla podle něj správa divadla, protože „ostrá zbraň na jeviště nepatří.“ Léčící se herec,který nevěděl,zda ještě bude někdy moci hrát,si nechal narůst vousy,přestal kouřit a žil jako vegetarián v domku u Radčic.Hrál si s dětmi a toulal se i v zimě bos přírodou.Nahlédnutí do jeho filozofických úvah a poezie z té doby nabízí jeho později vydaná kniha Pozoruji-pociťuji-přemýšlím-věřím (…).,1926.V létě 1919 se vydal na pěší putování Čechami,poznávat lidi,drátovat hrnce a hrát dětem bramborové divadlo (ukázky a návod - F.Kovářík:Veselé kousky Karlíka a Frantíka,b.r.). Tato podivuhodná škola života ho seznámila s jeho příští ženou,učitelkou Antonií Tyrpeklovou (vzali se 1923).Vojanův zásah a doporučení ho přivedly zpět k zájmu o divadlo a k angažmá v MD na Královských Vinohradech v Praze (od 1920-1945,1947-1959). Příznačné je,že když hledal Hilar v sociální grotesce Jana Bartoše Krkavci s Kováříkem postavu Trmala,našel herec po marné drezuře její předlohu v jednom člověku z Radčic (viz F.Tetauer: Sedmero zástav,Praha 1947,s.75). Po Hilarově odchodu do Národního divadla (1921) si Kovářík záhy porozuměl s šéfem činohry Kvapilem,který mu na Smolíkovu přímluvu přidělil mj.Lízala v Maryše a uznal ,že se v něm přiblížil odkazu J.Mošny (toho Kovářík viděl). /Srv.F.Kovářík:Kudy všudy za divadlem,1982,s.275-8 o spolupráci s Kvapilem.)Jeho Lízala zachytil film Maryša,1935 a deska Vzpomínky Františka Kováříka. Od prvního okamžiku – role Pandolfa v hravé inscenaci Zeyerovy Staré historie, kde předváděl komiku nohama a akrobatické prvky – si Kovářík porozuměl také s Karlem Čapkem jako režisérem i dramatikem. Možná,že Čapek podle něj dokonce vytvořil tuláka Františka Krále v Tulácké pohádce? Kovářík byl vynikající figurkář-realista,který měl smysl pro grotesku,uměl zpívat,tančit či improvizovat a dovedl zazářit hlubokou lidskostí v charakterní roli.Vliv na něj měl z kolegů Bohuš Zakopal.Z hostování MCHATu si vzal poučení pro četné postavy v ruské dramatice,zvláště Čechova –např.herec Světlovidov v Labutí písni nebo Luka v Gorkého Na dně (kterého krátce před smrtí natočil na filmový dokument jako reminiscenci) v režii Jana Bora,který mu také svěřil záskok za Zakopala v roli Marmeladova (Dostojevskij-Bor:Zločin a trest).Srv. přehled kritik in F.Kovářík:Kudy všudy za divadlem,op.cit.,s.229-263. Kovářík však také dramatizoval a režíroval některé inscenace MDV pro děti - např.Karafiátovy Broučky,vlastní zpracování Robinsona Crusoe,aj.Hrál od počátku své dráhy rovněž ve filmu,rozhlase a později i v televizi,které uchovaly jeho svérázné charakterizační umění.V rámci MDV působil také na scéně Komorního divadla. V roce 1945-7 se stal členem . Divadla 5.května a zároveň jezdil se zájezdovým souborem Vesnického divadla,nazvaným Divadlo pod Plachtou (srv. F.Kovářík:Člověk Jindřich Plachta, Divadlo, 2,1951,č.10 a týž:Kudy všudy za divadlem,op.cit.,s.266 an.,303-311). Roku 1947 se do MD na Vinohradech vrátil a současně působil 1947-9 v Divadle pro mládež,Praha jako umělecký šéf.Setrval pak na Vinohradech v době různých názvů a ředitelů do důchodu v roce 1959,ale občas se vracel i pak – třeba jako židovský starožitník Gedali v Pavlíčkově dramatizaci Babelova Nanebevstoupení Sašky Krista (1967,režie L.Pistorius). Roku 1954 dostal titul zasloužilý umělec a 1976 k 90.tinám - národní umělec. V činohře Národního divadla hostoval tento až do pozdního věku temperamentní a moudrý herec s osobitým smyslem pro humor úspěšně jako: Staprade: (Dűrrenmatt:Novokřtěnci,ND 3.3.1968,režie Miroslav Macháček) Matouš: (Fry:Dáma není k pálení,TD 14.2.1970,režie Miroslav Macháček) Stařík: (Lermontov:Maškaráda,TD 9.4.1971,režie Tibor Rakovský). V roce 1975 vydal Supraphon desku 0 18 1846:Vzpomínky Františka Kováříka, (scénář a režie Jana Michalová),kde jsou i monology Lízala z Maryši bratří Mrštíků a dědečka Dubského ze Stroupežnického Našich furiantů,vedle několika písní,včetně americké v originále. Zásluhou Ludmily Vrkočové Čs.rozhlas natočil při přípravě půlhodinového pořadu A léta běží (1976) s Kováříkem celkem 10 dílů (15 hodin) vzpomínek Když jsem vandroval. L.Vrkočová se pak podílela na vydání hercových pamětí – F.Kovářík:Kudy všudy za divadlem, Odeon,Praha 1982 s fotografiemi a neúplným přehledem rolí (cenzura neumožnila psát o éře F.Pavlíčka).Kniha je doplněna cennými dokumenty a ediční Poznámkou na závěr. Československá televize v rámci pořadu Dostaveníčko u orloje (1973) zachytila v Kováříkově podání postavu slepého Mareše z Tylovy a Škroupovy Fidlovačky, zpívajícího procítěně a přece prostě píseň Kde domov můj? Významné svědectví o počátcích naší kinematografie i svém přístupu k rolím podal Kovářík v televizním dokumentu Díky, pane Kříženecký! (1978). Posledním důležitým Kováříkovým filmovým dokumentem je čtená rekonstrukce s partnerkami Marií Brožovou a Jaroslavou Skorkovskou: Národní umělec František Kovářík.Vzpomínka na postavu Luky (Gorkij: Na dně,režie Jan Bor,1931),AV středisko Státní knihovny ČR+Studio FAMU, režie Tomáš Kepka,komentář:Jaromír Hanzlík a Jana Štěpánková, natočeno 1983,dokončeno 1984 (vlastní ho i Česká televize) Divadelní oddělení Národního muzea v Praze má Kováříkovu vzpomínku na režiséra Františka Zavřela,nahranou v rámci hilarovské přednášky dr.Jana Porta,1966. Zbylá bibliografie (kromě zmíněné v hesle): -Kovářík F.:Moje citové vztahy k divadlu,Ročenka Kruhu sólistů MDP,Praha 1939,s.75-83 -Port J.:“Neobyčejný člověk“ František Kovářík šedesátníkem ? 1.10.1946, Divadlo, XXXII,č.7,30.9.1946, s.123-125 -Branald A.:Žák pana Života, Divadlo,7,1956,č.8-10 (srpen-říjen),přetisk in Branald A.:My od divadla.Životy herců,Panorama,Praha 1983 Přehled dětských inscenací F.Kováříka v MDV : ú = úprava,r=režie,h=hudba,v=výprava .Číslo v závorce = počet repriz 1929 V.Říha (=V.Tille):Dvě Maryčky,ú + r:F.Kovářík,v: J.Wenig,27.2. (6x), L.Novák:Loutky Matěje Kopeckého,r: F.Kovářík,v: J.Wenig,16.11. (6x), J.O.Hradčanský:Za hvězdou betlémskou, r:F.Kovářík,h:A.M.Nademlejnský, v: J.Wenig,21.12. (6x) 1930 D.Defoe-F.Kovářík:Robinson Crusoe,r:F.Kovářík,v:F.Kutta,21.2. (12x), J.Karafiát-A.Kučerová-Fischerová:Broučci,r:F.Kovářík,v:J.Wenig, h:M.Kučerová-Herbstová,22.11. (27x) 1931 H.Burnetová-J.Kühnl:Malý lord,r:F.Kovářík,v:J.Wenig,29.3. (15x), J.Skorkovská:Opičák Fuk, r:F.Kovářík,21.11. (1x) 1934 H.Burnetová-J.Kühnl:Malý lord,r:F.Kovářík,v.J.Wenig,3.3. (2x),Komorní divadlo Autor: PhDr.Jaromír Kazda (vlastní ve svém zvukovém archívu také několik soukromých nahrávek Kováříkových vzpomínek) …zobrazit celý životopis

  • Český Van Damme František míří do Srbska!

    Blesk, 11. 12. 2014 Už je to tak! Po necelých čtyřech letech opouští vydavatelství CNC, které dělá z chlapců superhrdiny, také náš český Van Damme František Kovářík. Nejen, že nejdříve pojede ukazovat své skills opicím do Thajska, ale následně zamíří do Srbska, kde bude minimálně rok dohlížet nad mírem, pokojem a blahobytem této země!  Františku, ať se daří! Budeš nám chybět! … více

  • František Kovářík: Málem přišel o ruku

    Šíp, 8. 11. 2012 Nehynoucí slávu mu zajistil roztomilý profesor Hrbolek z filmu Marečku, podejte mi pero. Tehdy mu už bylo 90 let. Co ale dělal předtím? Jeho život byl plný překvapení. Herec František Kovářík (*1. 10. 1886 - +1. 10.1984). … více

  • František Kovářík, profesor z Marečku, podejte mi pero: Vymřeli mu kamarádi...

    Aha, 11. 9. 2011 ZNÁMÉ TVÁŘE, NEZNÁMÉ OSUDY - Kdo by neznal stařičkého profesora Hrbolka z komedie Marečku, podejte mi pero! Pro legendárního hereckého barda Františka Kováříka (†98) se tato role stala životní, přestože přišla až v jeho devadesáti letech a za sebou měl stovky jiných divadelních i filmových. Vitální děda však hrál až téměř do posledního dechu – zemřel v den svých 98. narozenin roku 1984. … více

Nejznámější díla – František Kovářík

| celá filmografie (83)

Mohli by vás také zajímat…