zavřít
Gabriela Spanic

herečka

Věk:
42
Narození:
10. 12. 1973 , Ortiz, Guarico, Venezuela
Znamení:
střelec   |  aktuální horoskop
Výška:
174 cm
Další údaje:
zobrazit barvu očí, barvu vlasů, postavu, národnost, rasu, náboženství,
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
oříšková
Barva vlasů:
světle hnědá
Postava:
hubená
Národnost:
venezuelská
Rasa:
běloch
Náboženství:
křesťanské
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

215 se líbí, 4 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Gabriela Spanic hvězda telenovel. Po otci mám chorvatskou krev a moje máma je Venezuelanka, takže je to dost zajímavá směska. Můj táta je syn chorvatských rodičů, moje máma dcera venezuelských. Můj dědeček, ať mu Pánbůh dá věčnou slávu, zemřel devátého prosince a moje sestra a já jsme se narodily příštího dne. Byli to imigranti za druhé světové války. Antonio Spanič, ve skutečnosti je tam "cé a há" na konci, on byl ze, ze Záhřebu, hlavního města Chorvatska a moje babička ještě žije, ale má aterosklerózu, je od Šibeniku , odtamtud od Jaderského moře, z ostrova v Dalmácii, kde žijí Dalmatinci. Pocházím z obyčejné rodiny, ale z rodiny, která bojuje, která bojovala a dala mi náklonnost, dala mi lásku a a a naučila mě čelit životu a získávat si všechno v potu tváře.Moje rodina vždycky žila v takové bratrské pospolitosti, v jednotě. Když uidíš moje rodiče, jsou pořád jako novomanželé a minulý týden oslavili 33 let od svatby. Vždycky, vždycky jsme jako rodina drželi spolu. V podstatě mluvím se svojí sestrou každý druhý den. Tady mám fotku, když jsme byly malé, se svým dvojčetem, narodily jsme se 10. prosince 1973. Tohle je Dany a já...vlastně tohle je.... která je vlastně Gaby a která Dany? Tady, (smích) já si myslím, že tohle je Dany, moje sestra a tohle jsem já, myslím.Moje dvojče a já jsme měly vždycky mezi sebou silná pouta.. Ona studovala řízení podniků, pak studovala odontologii, teď je v Mexiku jako modelka. Založily jsme v Mexiku obchod, je to módní a kosmetický salon, která pomáhá ženám vybudovat jejich imidž. Dvojčata, a já taky, máme schopnost určité telepatie, víš? Občas, přes to, že jsme od sebe daleko, poznám, že ona je na tom špatně a pak mi zavolá a já... a naopak je to to samé. A podporujeme jedna druhou. No, ty víš, jaké je tohle médium. Lidé si toho hodně navymýšlí. Jelikož se nám daří a jsme šťastné, .... Vždycky se strefují kamením do stromu, který dává nejvíc ovoce. Ne, nikdy jsme se nehádaly. Jako děti, jako děti to jo. Kvůli šatům, kvůli tomuhle, kvůli tamtomu, to je normální, to dělají všichni sourozenci. Ale teď ne, teď spíš držíme ještě víc spolu a moc se nám po sobě stýská. Reportáž o tom, že jsem dobrá kuchařka? Můžu ti udělat paštiku z pečeného krocana se strouhanou bramborou a s mrkví, je to delikatesa, s baklažánem a mandarinkovou šťávou a posypanou zelenou cibulkou, můžu ti udělat dobré mexické pozole. Arepas, to je z Venezuely. Dělám sarmu, to je typické chorvatské jídlo, je to zelí plněné vepřovým a hovězím masem, sroluje se to a trochu se popráší pšeničnou moukou. Já umím vařit! (smích) Muži v jejím životě No, můj první kluk zemřel, byla to, myslím, že se tomu říká opravdová láska. Je to tvoje první láska, když cítíš takové to chvění, pravá láska, čistá láska, jak jsem popsala ve své knize, že na jeho polibky nikdy nezapomenu, protože byly jako lesní kvítí, které dokazovaly naši lásku. Ehm. Ano, byl to tak krásný vztah, že si říkám, jestli vlastně byl doopravdy. Zemřel, nosím ho ve svém srdci, budu mluvit o láskách které mi opravdu poznamenaly život a které byly právoplatné, které radikálně poznamenaly můj život a které mám tady a taky ve svém srdci. Potkala jsem se dobrými muži. S dobrými muži, ale také jsem se potkala s muži, co ti nejdřív ukážou takovou tvář, na začátku, že, že je to skvělý člověk, že tě respektuje jako ženu, že se s ním cítíš jako žena, hm, že to je ten typický zamilovaný příběh, o kterém my všechny ženy sníme. To, co potřebujeme k životu, ale potom, kvůli okolnostem, nebo abych taky poznala život, mi ukázal druhou stranu mince. (Prohlíží si album) Jo. Provdala jsem se za něj. Byli jsme spolu sedm let. A bylo po lásce. John Cusack Džon Kjusak....No, příběh se Džonem Kusakem je jako z pohádky. Nebo z telenovely. (smích) Poznala jsem ho na oslavě u Samyho Sosy, na narozeninách Samyho Sosy, bylo to v Dominikánské republice, v Romaně. Tu noc jsme si skvěle užili, začali jsme si hodně povídat, tancovali merenge, já jsem ho učila tancovat merenge, salsu. Oslava skončila v šest ráno. Co mě vylekalo na Džonovi Kjusakovi? Že mi řekl: "Přišel jsem na tuhle oslavu, protože jsem si řekl, že na téhle oslavě poznám svoji ženu." A já jsem se vyděsila. Hrozně jsem se lekla. A Já: "Jak to můžeš říct, když jsi mě sotva poznal, nerozumíme si, ty neumíš španělsky, já neumím anglicky, jsi moc "najs", jsi moc hezký, ale ne! Můžeme být spolu přátelé." No, až do dnešního dne udržujeme telefonický kontakt, ale nic víc. Jsme přátelé, nic jiného v tom není. Nejdůležitější věcí v životě v páru je mít někoho vedle sebe. Aby každý respektoval soukromí toho druhého. Já doporučuju každé ženě, která má stabilního partnera, aby nebyla bázlivá. Ať objeví to sexy, to smyslné co má v sobě, že nemusí mít nutně skvělou postavu, být dokonalá a úžasná. Ne, o to vůbec nejde. V lásce je důležitý dotyk, vůně, kontakt, city a aby ten muž, její partner, jí byl oporou a říkal: "Moje žena mi vynahradí celý harém."Ať se odváží být sexy. Ať mu tančí. Ať vaří. V lásce se může všechno, jen je třeba se odvážit a spolupracovat jeden s druhým. Já věřím na to "být sexy". Telenovely Odmalička se mi moc líbil svět magie, světel, televize. Co je za tím, proč to vypadá tak opravdově. Když jsem viděla poprvé studio, byla jsem hrozně překvapená. A řekla jsem: "Jé! Tak tohle je studio! Tohle je ta místnost!" protože v televizi to vypadá odlišně, člověk to vidí jinak. A odmalička jsem si hrála na spoustu osob. Hrála jsem si, jo, taky jsem si hrála na zpěvačku, na královnu krásy, na všechno co mělo něco společného se světem šoubyznysu. (Ukazuje fotku) Tohle je když mi bylo patnáct let, tady, bylo moje první pódium a tohle je, když mi byli sedmnáct let a byla jsem na soutěži o Miss Venezuely. Ve světě televize jsem začínala v roce 88 až 89, před šestnácti lety. Začínala jsem v komparsu, se svojí sestrou. Účinkovaly jsme ve spoustě novel, v Síle skromnosti, v Raněné vlčici, v Překrásné, v Krutém světě a v dalších telenovelách. A tam ve Venezuele je taková soutěž, která se jmenuje Miss Venezuela, která ti dá příležitost vstoupit a ty potom vstoupíš velkou branou do světa televize, telenovel a plátna. No, takže jak jsem se tenkrát rozhodla, zúčastnit se té soutěže Miss Venezuela, zhubnout asi o třicet kilo no a nechtěla jsem vyhrát, chtěla jsem dosáhnout toho, abych dostala stipendium a mohla studovat herectví. Ty miss co se zúčastňovaly....člověk řekne: "Chci stipendium Nelsona Ortegy do experimentálního divadla Lus Kolomba" a oni mi ho dali. Už 16 let dělám co můžu. Šlo to pozvolna, nebylo to ráz na ráz. (Ukazuje fotku) Můj debut jako herečky, která má roli. To bylo v Tmavovlásce Kláře. Novela ti dá schopnost snít, zapomenout na problémy, které mají lidé na celém světě. Člověk se zamiluje do těch postav. Já jsem se do těch postav zamilovala, já je rozmazluju. Dokonce chodím nakoupit a kupuju jim šaty. Líčím je, opracovávám je. Líbily se mi všechny, ale nejvíc se mi líbila ta postava té potvory, ta Uzurpátorka Paola. Paola byla veliká koketa, ale nenechala si nic líbit. Když mluvila s muži, koketovala s nima očima a lidi, přes to, že byla hrozně sexy a smyslná, lidi z ní měli legraci. Smáli se těm jejím chybám a ty stály za to! Jo, tuhle postavu jsem si pořádně užila, pro mě to fungovalo jako, jako anti-stress. Jasně, ty postavy měly jiný život, než měla Gabriela. Gabriela má jiný styl, jiný způsob života. Ale, moji pozornost přitahovaly postavy hlavních rolí a hrála jsem postavy, které jsou na sto procent kladné. No a o tom jsem musela moc přemýšlet, protože my, lidské bytosti nejsme tak jednoduší. Nejsme ani úplně špatní, ale ani úplně dobří. Ale když protagonistka jenom pláče a pak nastaví jednu tvář a potom i druhou a nakonec zvítězí, protože byla opravdu tak hodná. Občas, občas mě učili, abych spolkla svou pýchu a byla taková, jak mi velí mé srdce. Kvůli těmhle postavám jsem byla ještě citlivější. Že lidé žijí s těmi postavami. Identifikují se s s těmi postavami. Já si myslím, že je to jako před něčím utíkat, ne? Před spoustou věcí, které se tě můžou dotknout. A telenovela to umí, dát ti schopnost snít. Ale když pak telenovela skončí, chybí mi. Potřebuju ji. Je to občas trochu tvrdá práce. Ale když ji skončíš, uvědomíš si, proč chceš pokračovat. Nehledě na přízeň publika, ne? Fanoušků. Když vzpomínám na projevy náklonnosti a obdivu, které jsem dostávala od každého z vás po celou dobu své kariéry, cítím veliké štěstí, které mi pomáhá ulevovat od zklamání, pokrytectví a všech těžkých chvil, které jsem prožila za televizní kamerou. Tohle všechno mi poslali moji fanoušci. Jak ráda bych měla dost času, abych si mohla s každým z vás popovídat. Nabídnout vám své přátelství, můj upřímný cit a necítit se občas tak sama. Chci tímhle poselstvím říct, že na vás nikdy nezapomenu, protože jste mi vaší láskou naplnili duši. Tahle přání byla pro mě nejlepším scénářem mého života, jste opravdoví protagonisté, co živí moji existenci. Odevzdala jsem vám svou lásku z hloubi své duše a chci vám říct jako ve své písničce "mám tě ráda včas". V mém životě je spousta vzpomínek, které pro mě hodně znamenají a které uchovávám s velikou láskou. V roce 97 jsme navštívili některé země východní Evropy, po úspěchu jedné telenovely, která se jmenovala Uzurpátorka. Udělalo na mě velký dojem, že Chorvatsko, ve kterém končila válka se i tak uprchlíci dívali na tu novelu, pokaždé, když měli příležitost, se na ni dívali a já jsem měla příležitost jít za nimi. No a časopis Gloria, který tam vycházel, ještě než jsem přijela, provedl pátrání po tom, odkud pochází to příjmení Spanik a objevily jsme, když jsme tam přijely, moje sestra a já, ten časopis objevil vzdálené příbuzné. Sehnali fotky naší babičky a dědečka a bylo to nádherné, protože nás vzali do jedné restaurace a my jsme vůbec nevěděly o co jde a pak přišlo to překvapení, že jsme se setkali s rodinou, o které jsme si mysleli, že už neexistuje.Byla jsem opravdu hodně překvapená a bylo to moc fajn, mám na to moc hezké vzpomínky. Ale mám ještě jednu, to bylo teď v prosinci 2004, byli jsme v Litevsku, v Srbsku, Chorvatsku, Rumunsku a potom jsme skončili ve Španělsku. Muži v Rumunsku Moc pěkní. Jsou pěkní a jsou, víš, moc něžní. To mě dost zaujalo, ale to neznamená, že Latinoameričani nejsou něžní, ale oni mají jakoby čitelné pohledy. Jsou tak nějak, hodně, hodně vznešení. Jsou, hodně respektují ženu, vzhlížejí k ní takhle, nahoru. Ženu by neuhodili uhodit ano květinou. No, Lusiáno byl, když jsem přijela do Rumunska, čekal na mě, aby se mnou udělal rozhovor. A a a vznikla mezi námi taková hezká přitažlivost. Nechodíme spolu. Ale lidé nás chtěli dát dohromady s Lusiánem... a mysleli si, že spolu něco máme, že máme nějaký vztah. Polibek z telenovely, to ano, byl to polibek, ale nic víc, jak si mysleli lidé. Zpíval mi k narozeninám překrásné písničky. Já jsem mu taky zpívala jednu písničku. Ale ne, nejsme spolu. Mám ho moc ráda, vážím si ho, je to moc hezký kluk, to nepopírám, je moc hezký a je to vynikající lidská bytost. Chci si obarvit vlasy aniž bych věděla, jakou barvou. Chci čekat ale nevracet se. Chci masáž ale ne zrovna na těle. Chci přesazovat kytky a nenechat je zvadnout. Chci předpovídat budoucnost a nezapomínat na minulost. Kknihy a písničky Moje podstata je tady. Moje podstata jako lidské bytosti je tady. Touhle knihou rozbíjím ticho. Tahle kniha, která vyvolává polemiky, v uvozovkách, tuhle knihu jsme napsala za pět měsíců během natáčení telenovely Zajatkyně, za úsvitu a připomínala mi všechny zážitky a přísahám, že mě to vzalo. Vzalo mě to za srdce. A napsala jsem ji svým srdcem a svou duší. Stojím si na své pravdě. Věřím tomu, že nás pravda pořád osvobozuje. A mě obviňují a chtějí mě obžalovat už od minulého roku, ale zatím jsem žádnou žalobu nedostala. Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Gabriela se rozhodla prolomit ticho, protože už nechtěla být tou typickou dámou, o které všichni mluvili a všichni měli právo o ní mluvit. Tahle knížka je po literární stránce moc zajímavá, jsou v ní madrigaly, potom je tam vyprávění o tom, proč jsem ten madrigal napsala, potom úvahy a verše. Na konci je jeden moc pěkný příběh, jmenuje se Černý cirkus, je o tom, čím trpí všichni herci před kamerou a o zájmech lidí, kteří jsou před kamerou. Taky vysvětluju spoustu věcí, protože se říká, že herečky a herci jsou lesbičky nebo prostituti, hrozné věci. Kde jsou herci, co zestárli, co zasvětili svůj život herectví a nakonec jsou odstavení a ponížení a rychle se na ně zapomíná a když je někdo obsadí, už nevydělávají jako dřív. Je to moc realistická kniha, je to tvrdá kniha, ale plná pravdy. Účelem té knihy bylo zjednat spravedlnost nejenom mnoha ženám, ale taky zjednat spravedlnost sama sobě. Protože jestli jsem před tím mlčela, bylo to z lásky. Pokud jsem toho dřív tolik snášela, bylo to z lásky, ale taky z hlouposti. Gabriela byla fyzicky i psychicky týraná. Teď už jsem to snad překonala. Snažím se to překonat. Jsem v jedné nadaci, která se jmenuje "S životem" a pomáhám ženám, které byly fyzicky a psychicky týrané, tady...hispánské ženy tady ve Spojených státech. Jsem v životním období vzrůstu a moje sebedůvěra každým dnem stoupá a dostávám se ven z něčeho, co mě trápilo, co mě frustrovalo, co jsem si v životě nepřála. Mám silnou víru v Boha. A Bůh je ve mně. A Bůh je v mých ústech a v mém srdci, stejně tak jako v mé rodině a mých bližních. Nemám strach ze smrti, ale mám strach z toho, jak umřu. Plány a budoucnost Jsem plná chutí, chutí zpívat, chutí napsat knížku, dostat na trh DVD s osobními rozhovory s Gabrielou za kamerou, kalendář z mé cesty po Východní Evropě a po Asii. Chtěla jsem dělat tolik věcí! Ale potřebovala jsem skoro nějaký zázrak od Pánaboha, abych to zrealizovala. Aniž bych si toho všimla, přišly ke mně vhodní lidé, duševně nadaní, které mě Bůh poslal. Mám před sebou cestu do Rumunska a potom v dubnu mám turné tady, ve Spojených státech, jako zpěvačka. Ve Venezuele taky brzy vydáme desku, bude zavádět i nový druh kosmetiky a budeme zavádět parfém. Takže....Ano, teď jsem vlastně podnikatelka a hodně pracuju a to mě baví. Já nevím, jestli zpívám, nebo nezpívám, ale moc mě baví zpívat. Je to jako dárek, který chci dát svým fanouškům. Jako dárek, který chci dát sama sobě. Po šesti letech kariéry a jsem překvapená, že se mi daří tak dobře. Základem pro realizování tvých snů je vědět, odkud přicházíš a kam jdeš. Jsou to tvoje kořeny jako lidské bytosti. Jako lidské bytosti. Jak tě vychovali. Proto je Gabriela tak silná, proto Gabriela dokáže být upřímná. Proto Gabriela došla tam, kde je. Protože nezapomněla. Protože nezapomněla na svou podstatu, na svoje kořeny. Nezapomněla jsem na své prarodiče, nezapomněla jsem na rodiče. Vidím se v obrovské kuchyni se všemi svými vnuky, jak jim vařím a povídám jim o svém životě, povídám jim o své minulosti, vyprávím jim, dávám jim rady. Sním o tom, až budu babičkou. (smích) Přísahám, sním o spoustě vnuků a o tom, jak jim vařím. Totiž, já v tomhle mediu nestrávím celý život. Chci si taky vytvořit mou rodinu. A aby mi neutekl čas, aby mi neutekl život a abych nebyla celý život jenom před kamerou a neztratím příležitost žít. Já chci taky žít! Zdroj: Zone Romantica TV…zobrazit celý životopis

Hledáte také jako: Gabriela Spanicová
Rychlá navigace:fotogalerie |novinky |diskuse

Události – Gabriela Spanic

| celý kalendář
  • 43. narozeniny

Nejznámější díla – Gabriela Spanic

| celá filmografie (23)

Mohli by vás také zajímat…