Ivan Hlinka

Ivan Hlinka (26. ledna 1950 Most – 16. srpna 2004) přezdívaný Šéf byl český hokejista (střední útočník) a klubový a reprezentační trenér. V roce 2004 tragicky zemřel na následky autonehody.

Dráha hokejisty
Hokejovou kariéru začal malý Hlinka už v šesti letech, kdy začal hrát za mládežnický tým Litvínova. Do československé hokejové ligy vstoupil v 16 letech rovněž za litvínovský tým. Současně s hokejovou kariérou vystudoval nejdříve průmyslovku a později Vysokou školu ekonomickou v Praze a současně i obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu.

Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci. S československým týmem získal Hlinka coby hráč celkem tři tituly mistrů světa: v roce 1972 na šampionátu v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 v rakouské Vídni. Celkem odehrál jedenáct turnajů na mistrovstvích světa a dva turnaje olympijské (v roce 1972 v japonském Sapporu vybojovali českoslovenští hokejisté bronz a v roce 1976 v rakouském Innsbrucku dokonce stříbro).

Hlinka se za reprezentaci zúčastnil celkem 256 zápasů a zaznamenal 132 gólů, v československé lize odehrál 544 zápasů a zaznamenal 347 gólů.

V letech 1977–1980 byl Hlinka kapitánem reprezentace, v roce 1978 získal Zlatou hokejku.

V roce 1981 legálně opustil Československo a odešel hrát do zámořské NHL, kde až do roku 1983 hrál za tým Vancouver Canucks. Po dvou letech se vrátil do Evropy a v období let 1983–1985 působil ve švýcarském týmu EV Zug.

Od svého návratu do Československa začal působit jako trenér, nejprve v domovském Litvínově, později v německém Freiburgu.

Kariéra trenéra
Koučem československé reprezentace se stal v roce 1991 a pod jeho vedením národní tým získal v dalším roce bronzové medaile na olympiádě i na mistrovství světa. O rok později přivedl ke stejnému úspěchu na mistrovství světa českou hokejovou reprezentaci.

V roce 1994 po dvou neúspěšných turnajích reprezentaci opustil a odešel do Itálie (národní tým v tomto roce na světovém mistrovství spadl na sedmé místo, což je jeho historicky nejhorší umístění).

V roce 1997 se Hlinka k české reprezentaci vrátil a pod jeho vedením získal tým na mistrovství v Německu bronzovou medaili.

Poté začala zlatá éra kouče Ivana Hlinky. V roce 1998 na olympiádě v japonském Naganu získal národní tým samostatné České republiky svoji první zlatou medaili. O rok později se čeští hokejisté stali i mistry světa.

Podruhé do NHL odešel Hlinka v roce 2000 jako hlavní kouč týmu Pittsburgh Penguins. Jeho angažmá zde skončilo po několika nepovedených zápasech na začátku dalšího ročníku.

V letech 2001–2002 se Hlinka stal generálním manažerem české hokejové reprezentace. Po olympiádě v Salt Lake City Hlinka jednu sezónu trénoval ruský tým Avangard Omsk.

Mezinárodní hokejová federace IIHF v roce 2002 uvedla Ivana Hlinku do Síně slávy.