zavřít
Jan Hanuš

hudební skladatel

Narození:
2. 5. 1915 , Praha
Úmrtí:
30. 7. 2004  ve věku 89 let,  Praha, Česká Republika  †
Znamení:
býk  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

528 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Jan Hanuš byl český hudební skladatel. Narodil se 2. května 1915 v Praze. Absolvoval v Praze obchodní akademii a soukromě studoval skladbu u Otakara Jeremiáše a na pražské konzervatoři dirigování u Pavla Dědečka. Pracoval v nakladatelství svého dědy Františka Augustina Urbánka. Svou první skladbu napsal v roce 1936. Ve svých kompozicích navázal na českou hudební tradici Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Jeho tvorbu charakterizuje bohatá melodika s výrazně českým přízvukem a velkorysá architektonika. S odporem proti německé okupaci mají jeho skladby ze čtyřicátých let dramatický náboj a jeremiášovsky hutný zvuk (opera Plameny). Podobný výraz mají díla z doby po roce 1960, kdy použil nové kompoziční techniky (opera Pochodeň Prométheova). V sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval ve znamení syntézy tradičního s novými prvky. Svůj celoživotní tvůrčí zájem o duchovní hudbu vyvrcholil v Rekviem (1991-1995). Složil osm mší, kantáty a oratoria, velikonoční oratorium Ecce homo a Triptych ke cti sv. Anežky české Matky chudých, pět oper, tři balety, sedm symfonií, koncerty pro sólové nástroje a instrumentální miniatury i písničky pro děti a školní sbory. Byl členem výboru Přítomnosti, Společnosti Zdeňka Fibicha, J. B. Foerstra a Otakara Ostrčila. Byl redaktorem Národního vydavatelství Orbis a do roku 1955 hlavním redaktorem hudebního odboru Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění odpovědný za sbírky Musicae Antiquae Bohemiacae. Spoluzaložil hudební nakladatelství Panton, byl aktivním členem Svazu československých skladatelů. Byl předsedou České společnosti pro hudební vědu, člen řídícího výboru ISME (Mezinárodní společnost pro hudební vědu) a předseda jeho české sekce, místopředseda České hudební společnosti a Unie českých pěveckých sborů, člen festivalového výboru Pražského jara. Jako redaktor se podílel na vydání sebraných prací Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha a spolupracoval na kritickém vydání děl Leoše Janáčka. Byl oceněn řadou státních uznání v době komunistického režimu, ale všechna tato vyznamenání v roce 1989 vrátil. V roce 1999 Václav Havel věnoval Janu Hanušovi za vynikající umělecké výsledky medaili Za zásluhy. Obdržel Cenu Bedřicha Smetany (1999) a v roce 2000 Hanuš převzal čestné občanství města Jirkova. Během procesu se Slánským statečně a veřejně obhajoval i před Státní bezpečností svého přítele Rudolfa Margolia. Dílo 1) Opery - Plameny, op. 14, 1941-44 - Sluha dvou pánů, op. 42, 1958 - Pochodeň Prométhova, op. 54, 1961-63 - Pohádka jedné noci, op. 62, 1965-68 - Spor o bohyni, op. 105, 1983-84 2) Symfonie - I. Symfonie E dur, Dolorosa, op. 12, 1941-42 - II. Symfonie G dur, Píseň bratra slunce, op. 26, 1951 - III. Symfonie d moll, Pravda světa, op. 38, 1956-57, na paměť Rudolfa Margolia - IV. Symfonie, Píseň o Bernadetě, op. 49, 1960 - V. Symfonie, Horská řeč, op. 58, 1964-65 - VI. Symfonie, Noc bez luny, op. 92, 1978 - VII. Symfonie, Klíče Království, op. 116, 1989-90 3) Choreografické meditace - Labyrint, op. 98, 1980-82 4) Balety a taneční drama - Sůl nad zlato, op. 28, 1952-53 - Othello, op. 36, 1955-56 5) Kantáty, mše a pašije - Země mluví, op. 8, 1940,1957, 1987, na paměť studentů povražděných v listopadu 1939 - Missa I, Pentocosta in Des a Pange lingua, op. 13, 1941–44 - Zpěv naděje, op. 21, 1945–48 - Povídám, povídám pohádku, op. 43, 1958 - Missa IV et Tantum ergo (in honorem d'Immaculatae), op. 44, 1959 - Missa V (Ut omnes unum sint), op. 60, 1966 - VI. Mše, chorální ordinarium a Otče náš, op. 77/I, 1972–73 - Pašije podle Matouše, op. 65/VII, 1977–78 - Pašije podle Jana, op. 65/VII, 1982 - VII. Mše – Hlaholská, op. 106, 1985 - Requiem (Missa VIII – Pro defunctis), op. 121, 1991–95 6) Oratoria - Missa II, Pastoralis in G a Pange lingua, op. 25, 1950, revize 1983 - Missa III, Paschalis in D („Mors et vita“), Pange lingua, Regina coeli, Terra tremuit, Haec dies, op. 33, 1954 - Ecce Homo (Svědectví z konce času), op. 97, 1977–80 - Matka chudých, op. 113, 1987 …zobrazit celý životopis

  • Hus byl sice kněz, ale myšlením byl první komunista, říkalo se. Historik promluvil o tom, jaké účelové posuny hrozí dnes

    Parlamentnílisty.cz, 22. 5. 2015 ROZHOVOR Kromě historie vlastního života Jana Husa máme i historii pohledů na tuto významnou postavu. Během moderních dějin se Hus dočkal velmi rozdílných interpretací a komunisté jej dokonce dokázali využít k protináboženské propagandě. Zájem o postavu tohoto církevního reformátora dokládá i nové filmové zpracování České televize. O Husovi i různých pohledech na něj poskytl rozhovor serveru ParlamentníListy.cz profesor Historického ústavu FF Masarykovy univerzity Jiří Hanuš. … více

  • RECENZE: Gramy něžných hrabalovských surovostí

    Novinky, 3. 12. 2014 Mohli jsme si myslet, že 407 gramů z Bohumila Hrabala z dílny Jana Borny a Miroslava Hanuše v pražském Divadle v Dlouhé obzor spisovatelovy poetiky rozšíří o méně známé části jeho díla. Ambice nové inscenace nemíří však tak vysoko. Jsou vlastně něžně barbarským, i když maličko opožděným ohlédnutím za jeho stoletím. … více

  • Divadlo v Dlouhé připravuje inscenaci 407 gramů Bohumila Hrabala

    Blesk, 26. 11. 2014 Pražské Divadlo v Dlouhé uvede autorskou inscenaci Jana Borny a Miroslava Hanuše nazvanou 407 gramů z Bohumila Hrabala. Tvůrčí tým ji charakterizuje jako "útržky z Hrabala s intermezzem a filmovým epilogem". Při premiéře 29. listopadu bude pódium uprostřed i vzadu a kapacita hlediště se sníží zhruba o polovinu. … více