Jiří Adamíra

herec

Narození:
2. 4. 1926 , Dobrovice, Československo
Úmrtí:
14. 8. 1993  ve věku 67 let,  Praha, Česká republika,  důvod: rakovina páteře
Znamení:
beran  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
česká
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

64 se líbí, 7 se nelíbí

Jiří Adamíra nedostudoval vršovické gymnázium na Kodaňské a přešel na elektrotechnickou průmyslovku na Smíchově.Jako devatenáctiletý se dostal šťastnou náhodou do Divadla mladých pionýrů,vedeného bývalým předním členem E.F.Burianova D 34,Václavem Vaňátkem. Adamíra zde začínal jako herec v sezóně 1945-1946. V letech 1946-1950 působil už u ředitele Jiřího Dalíka v Divadle pracujících,Gottwaldov (dnes: Zlín).Účinkoval tu i ve dvou krátkých filmech a stihl se poprvé oženit.Mezi jeho kolegy patřili např. Jiří Holý,Otto Šimánek,Josef Langmiler a herečka Ljuba Benešová.V letech 1950-1952 absolvoval základní vojenskou službu.Z hraných filmů patří k jeho prvním Vítězná křídla (1950) a Zítra se bude tančit všude (1952). Následovalo 10 plodných let ve Státním divadle v Ostravě (1952-1962),kam své vybrané herce převedl jako nový ředitel Jiří Dalík.Adamíra se propracovává mezi přední členy souboru také ve spolupráci s režiséry Milošem Hynštem,Lubošem Pistoriem,Radimem Kovalem, Milošem Horanským aj.Žení se podruhé a občas hraje se svou druhou manželkou,Ljubou Benešovou,např.Pelopa a Hippodamii ve Vrchlického-Fibichových Námluvách Pelopových,Richarda III. a kněžnu Annu v Richardu III.(o této působivé inscenaci,ovlivněné Olivierovým filmem, byl Divadelním ústavem natočen dokumentární film,ale s alternujícím R.Kovalem a vydána publikace William Shakespeare:Richard III.Rozbor inscenace Státního divadla v Ostravě,Praha 1965.Adamíra nahrál pak Richarda III. v rozhlasové inscenaci J.Červinky 1964,reedice Radioservisu vyšla na MC, 2003)..Převzal po kolegovi Langmilerovi titulní postavu Shakespearova Hamleta.Hrál Figara ve Figarově svatbě,lorda Goringa ve Wildeově Ideálním manželovi,námořníka Alexeje ve Višněvského Optimistické tragédii,plukovníka Berjozkina v Leonovově Zlatém kočáru,Václava IV. v Tylově Janu Husovi,titulní postavu Jarišova Boleslava I.,dr.Ranka v Ibsenově Noře,Fadinarda v Labicheově Slaměném klobouku,Lumka ve hře bratří Karla a Josefa Čapků Ze života hmyzu,aj.Občas uplatnil svůj zvukomalebný bas i jako zpěvák (třeba v Brechtově-Weillově Žebrácké opeře nebo Kožíkově Největším z Pierotů). V letech 1962-1990 byl Adamíra členem Realistického divadla Z.Nejedlého v Praze. Vstupuje sem téměř nenápadně jako Satén v Gorkého hře Na dně a pobavený manipulátor lidských osudů Zlatohlav v Tylově Tvrdohlavé ženě (v titulní roli vynikla po návratu z komunistického vězení Jiřina Štěpničková,uvítána vždy demonstrativním potleskem). Spolupracuje s režiséry K.Paloušem,znovu s J.Dalíkem,F.Laurinem,I.Glancem,později také s L.Pistoriem.Prvním výrazným úspěchem Adamíry v novém působišti se stal Jago v Shakespearově Othellu (tit.role Vilém Besser),z něhož v paměti utkvělo zbabělé Jagovo kopnutí do omdlelého Othella.Byl to závistivý lotřík nižšího řádu,zbavený vší démonie. Adamírovo intelektuálně založené,osobnostní herectví (podobně jako u Hrušínského,Högera Vosky či Lukavského) vždy vedlo skrze postavu dialog s divákem,dávalo znát interpretovo hodnocení postavy.Zvláště mu vyhovovala poloha ironie a skepse jako životní obrana či nadhled.Noblesu a vniřní zkázněnost vyvažovala u něj vznětlivost a sex-appeal. Na zkoušky přicházel dokonale připraven a soustředěn,náročný k sobě i druhým.Vždy mohl režisérovi nabídnout několik možných řešení a ještě uměl poradit partnerům, jak to udělat, aby výsledek byl co nejúčinnější.Záhy po příchodu do Prahy se mu začaly hrnout nabídky ve filmu, televizi, dabingu či rozhlasu - a právě díky těmto médiím se uchovala od 60.let jeho tvorba.Za roli lstivého esesáka Bedřicha Branskeho v televizním filmu Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1965,režie A.Moskalyk podle novely A.Lustiga) získal státní cenu K.Gottwalda.(Podobné nepodceňování nepřítele užil Adamíra po letech také v postavě rakouského plukovníka v Krejčíkově filmu Božská Ema,1979,pokoušejícího se vynalézavě,ale marně přimět slavnou zpěvačku,aby „spolupracovala“ s tajnou policií.) Roku 1964 byla angažována do RDZN i Adamírova žena,Ljuba Benešová.Spolu zde hráli např.Lavinii a Branta (O´Neill:Smutek sluší Elektře),kde Kristinu vytvořila J.Štěpničková a Orina J.Vinklář.Partnery byli i jako Jelena a Astrov (Čechov:Strýček Váňa),Dona Elvíra a titulní hrdina (P.Kohout:Don Juan,1971),ale v Hamletovi (1972),kde Adamíra hrál znovu titulní postavu ,ztvárnila Benešová jeho matku Gertrudu a začala se přehrávat na charakterní obor..Jeho citlivými partnerkami třeba ve Williamsových hrách byly v Létu a dýmu Věra Kubánková,v Sladkém ptáčeti mládí Jiřina Štěpničková a v Manželství v záběhu Jana Dítětová.Jindy s ním vynikly Eva Klepáčová,Jorga Kotrbová,Marta Vančurová aj. Adamíra se osvědčil také coby až bujarý komik,např.jako pan Petypon (Feydeau:Slečna od Maxima,1970) nebo později jako spisovatel,kabaretiér,instruktor svádění a bankovní ředitel v experimentální kabaretní inscenaci Neila Simona Hodný pan doktor (adaptace Čechovových povídek,režie L.Engelová v Paláci kultury,1982).Vzácná interní nahrávka ho zachytila jako představitele totalitní moci,biskupa D´Aussignyho v záhy zakázané strhující Pistoriově inscenaci hry D.Fischerové Hodina mezi psem a vlkem,1978.Protiúkoly byli pro něj Andersen (Pistoriova inscenace Enquistova Rodinného portrétu z roku 1856, 1985) nebo Lízal (Vilém a Alois Mrštíkové:Maryša,režie M.Krobot,1989) Jeho umělecký přednes se uplatnil mimo RDZN ve Viole,Divadle hudby či Lyře Pragensis.Desky zachytily pořady :Mé nebe za tvou zem (E.Barretowá a R.Browning,partnerkou I.Kačírková) a Petrarcovy Sonety Lauře.Nezapomenutelnou morální posilou po roce 1968 byla v Adamírově podání Obrana Sókratova v gramoalbu Antická knihovna - Rada moudrých.Gramoalbum RDZN přineslo ukázky s jeho Ivanem Karamazovem (Dostojevskij-Copeau-Croué:Bratři Karamazovi) a žoldnéřem Zajícem (O.Daněk:Dva na koni,jeden na oslu) – tuto inscenaci celou zaznamenala Čs.televize.Ta také uchovala sedm dalších inscenací RDZN s J.Adamírou.Videotéka Divadelního ústavu v Praze má mimoto ještě záznam Pistoriovy inscenace Calderónovy hry Život je sen (role krále Basilia) a zahajovací inscenace Studia Bouře v Žižkovském divadle,1981:Shakespeare:Bouře (role Prospera) v režii Jana Kačera.. Nepřízeň režimu pro pevný občanský a umělecký postoj prolomil divácký ohlas televizních seriálů Byl jednou jeden dům (1974,role Patrokla Nerudného,scénář Daněk-Otčenášek) a Panoptikum města pražského (1986,role kriminálního rady Korejse). .Roku 1987 získal Adamíra cenu J.Průchy.Roku 1988 hrál v Szabóově filmu Hanussen.A teprve 5.5.1989 se směl stát zasloužilým umělcem.V některých televizních inscenacích s ním režijně ve svých hrách spolupracoval přítel dramatik Oldřich Daněk. Po sametové revoluci se stal Adamíra po právu členem činohry Národního divadla (1990-1993) a v téže době také obdivovaným a milovaným hereckým pedagogem na DAMU.Jeho zdraví však již bylo vážně podlomeno..Jeho posledním vystoupením na scéně Národního divadla se stal prof.Serebrjakov v derniéře Čechovova Strýčka Váni v Rajmontově režii (převzal roli narychlo po nemocném M.Macháčkovi a po jeho smrti v roce 1991 zůstal jejím jediným představitelem. Inscenaci s Adamírou natočila roku 1992 Česká televize).14.8.1993 na pooperační komplikace (rakovina páteře) Jiří Adamíra zemřel. Vlastní výběr z rozhlasové tvorby shrnula Benefice pro Jiřího Adamíru (1993,vysílaná posmrtně.Další viz na internetu Panáček v říši mluveného slova).S životní družkou Hanou Maciuchovou si Adamíra zahrál několikrát v televizi,např.v Daňkových Španělích v Praze,1987.Na audiokazetě vyšla v jejich podání Capotova Snídaně u Tiffanyho. Roku 1994 jeho umělecký přednes připomněl pořad Jiří Adamíra Viole a Viola Jiřímu Adamírovi ,který se studenty připravila H.Maciuchová s použitím nahrávek ze zvukového archívu Violy.Při tomto vícekrát reprízovaném pořadu byla rovněž představena audiokazeta s Uměleckým portrétem J.Adamíry,kterou v edici Herci z éteru vydala firma Ultravox. Česká televize jeho život a tvorbu přiblížila v dokumentu L.Cingrošové: Dobře namíchaný Jiří Adamíra (v cyklu Předčasná úmrtí,Ostrava ,2002) a střihovém dokumentu M.Loucké a M.Kubaly: Jiří Adamíra, herec (2006),k nedožitým osmdesátinám. Bibliografie - viz http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/A/110734.htm Autor: PhDr.Jaromír Kazda,divadelní historik …zobrazit celý životopis

Hledáte také jako: Jirka Adamíra
Rychlá navigace:fotogalerie |novinky |diskuse

Nejznámější díla – Jiří Adamíra

| celá filmografie (58)

Mohli by vás také zajímat…