Joe Sakic

Joe Sakic byl v roce 1987 draftován Quebec Nordiques.Od roku 2002 je členem prestižního klubu Zlatá trojkoruna (vítězství na Mistrovství světa v ledním hokeji, Olympijských hrách a zisk Stanleyova poháru).

Není příliš vzrostlý. Ve skutečnosti je podle měřítek NHL spíše malý. Joe Sakic má však ohromnou rychlost, dobře a s rozvahou přihrává, přesně střílí a je pravděpodobně nejskromnější hokejovou hvězdou.V roce 1987 si Sakica vybrali v draftu tehdejší Quebec Nordiques. Po neuvěřitelné sezoně (60 branek, 73 přihrávek) v dresu Swift Current Broncos v juniorské lize po něm sáhli z 15. místa. V sezoně 1988-89 nastoupil za kdysi silné Nordiques. Jeho celek však skončil na posledním místě Adamsovy divize a čekalo ho nejhorší období historie klubu. Následující tři roky skončil Quebec v NHL vždy poslední.

Sakicova učňovská léta nebyla snadná.Sakic měl to štěstí, že velkou část svých úvodních dvou sezon v NHL trávil po boku tehdejší hvězdy, centra Petera Šťastného, který byl jeho velkým vzorem. Ovšem ukázalo se, že Joe až takové vedení nepotřebuje. V průběhu první sezony v NHL nasbíral 62 bodů. Hned v dalším roce následovala první ze čtyř sezon, v nichž získal více než 100 bodů. Vyhrál bodování Nordiques s 39 góly a 63 asistencemi.

Když v roce 1990 vyměnil Quebec Šťastného do New Jersey, pomyslnou pochodeň po něm převzal právě Sakic. Klub ho brzy obklopil několika mladými nadějnými talenty, které klub získal za výměnu Erica Lindrose do Philadelphie (např. Peter Forsberg). V sezoně 1992-93 se poprvé Nordiques po pěti letech probojovali do play off. Hned v prvním kole narazili na svého dlouholetého rivala Montreal Canadiens. Quebec s mnoha mladíky vyhrál dva první zápasy, ale Canadiens podržel Patrick Roy a jeho mužstvo zvítězilo v dalších čtyřech utkáních za sebou. Kritici nadávali, mnozí na Sakica, ale ten to bral jako další zkušenost. V následující sezoně Nordiques naprosto selhali a zůstali před branami play off. Ve zkráceném ročníku 1994-95 si sakic připsal 19 branek a 43 asistencí, čímž se stal čtvrtým nejproduktivnějším hráčem ligy. Také výkony Forsberga, kterého Joe ve svém útoku potřeboval, byly vynikající. Nordiques zvítězili ve Východní konferenci, ale v úvodním kole play off podlehli NY Rangers. Po sezoně majitel klubu tým prodal do Denveru, kde se už kdysi NHL hrála. V mužstu Colorada Avalanche nesbíral v první sezoně 120 bodů a v tabulce produktivity skončil na třetím místě. Potom dovedl Avalanche k zisku Stanley Cupu a byl vyhodnocen jako nejužitečnější hráč play off, což mu vyneslo Conn Smythe Trophy.Ročník 1997-98 neprobíhal podle Joeových představ, protože na OH v Naganu se po nešťastném nárazu s Robem Blakem v zápasu s Kazachstánem zranil. Selhalo mu koleno a musel pár týdnů hokej vynechat. Ovšem v dalším roce byl opět v plné formě a dokazoval, proč je považován za hráče s nejtvrdší střelou zápěstím. Dosáhl 96 bodů a páté místo v tabulce produktivity. V další sezoně chyběl čtvrtinu utkání vzhledem k sérii zranění, přesto si připsal 81 bodů a dělil se o osmé místo v lize.Play off 2000 se mu ale děsivě nepovedlo, dal totiž jen dva góly ze 17 utkání.

Za celou dosavadní kariéru měl 44 bodů v hodnocení plus/mínus, ale v sezoně 2000-01 ji změnil na +1, protože tuto statistiku se +45 body vyhrál s Patrikem Eliášem.