Josef Beránek

Josef Beránek pochází z Litvínova, kde také začínal s hokejem a kráčel ve šlépějích svého otce. V nejvyšší soutěži debutoval v 17-ti letech, po dvou sezónách v barvách “Chemiků“ nastoupil na vojnu v Trenčíně. S Duklou vybojoval stříbro, v semifinále si Trenčín poradil s Litvínovem, který trénoval právě Josef Beránek starší. Další rok se úspěšný pokračovatel rodu vrátil na sever Čech a odehrál tam svou nejlepší sezónu – získal 60 bodů, ve finále Severočeši už nestačili na Jihlavu. V roce 1989 byl draftován Edmontonem Oilers, o dva roky později vstoupil do NHL. V zámoří strávil s přestávkami devět sezón. Kromě dresu “Olejářů“ oblékal i barvy Philadelphie, Pittsburghu a Vancouveru. Odehrál celkem 588 utkání s bilancí 123 gólů a 152 asistencí. Během té doby se třikrát vrátil do Čech a vždy posílil mistrovský klub ze Vsetína (sezóny 1994/95, 1996/97 a 1997/98). Celou sezónu odehrál za Vsetín jen v ročníku 1997/98, rok předtím se postaral o vyřazení Slavie ve čtvrtfinále a pak byl povolán Pittsburghem do NHL.

Jeho příchod do Slavie těsně před začátkem sezóny 2001/02 způsobil velkou přestupovou “bombu“. O jeho angažování se nejvíce přičinil GM a hlavní trenér Slavie Vladimír Růžičkou. Oba začínali s hokejem v Litvínově, dobře se znají a v Naganě slavili jako spoluhráči zlatý triumf na olympiádě. Josef Beránek také přebral po Růžičkovi post přirozeného vůdce týmu a brzy přibylo i kapitánské céčko. V první sezóně ve Slavii ho v rozletu zastavilo nepříjemné zranění, kdy mu v utkání s Pardubicemi zlomil hostující obránce Pácal ruku. Tím ztratil dva měsíce a přišel i o naději poprat se o nominaci na olympiádu v Salt Lake City. V playoff byl zpátky a dovedl tým do semifinále přes favorizované Pardubice. O rok později už se Slavií slavil mistrovský titul, poraženým ve finále byly opět Pardubice. Třetí sezóna ve slávistických barvách zastihla Josefa pravděpodobně v životní formě, se ziskem 63 bodů vyhrál kanadské bodování celé extraligy. V útoku s Davidem Hruškou a Michalem Supem patřil k nejnebezpečnějším hráčům soutěže. Formu si přenesl i do playoff, jediný krok chyběl Slavii k obhajobě titulu.

V reprezentaci odehrál přes sto zápasů, největšího úspěchu dosáhl na olympiádě v Naganu. Od roku 1998 čekal dalších pět let na další pozvánku, dočkal se až na ČP Cupu ve Zlíně, další turnaj odehrál na finské Karjale. Odtud také vzešla spolupráce s Radkem Dudou, se kterým se posléze setkal i ve Slavii. Čtyřikrát se zúčastnil MS, naposledy v roce 2004 na domácím šampionátu v Praze, který asi znamenal vrchol jeho reprezentační kariéry.