zavřít
Massimo Troisi

herec, režisér

Narození:
19. 2. 1953 , San Giorgio a Cremano, Neapol, Kampánie, Itálie
Úmrtí:
4. 6. 1994  ve věku 41 let,  Řím, Itálie  †
Znamení:
vodnář  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Pochází z dvanácti sourozenců. Vystudoval geometrii. Od patnácti let účinkoval v divadle Teatro Spazio. Roku 1969 založil s přáteli Lello Arenou a Enzem Decarem tříčlenný kabaretní soubor La Smorfia, s jehož satirickým programem Non si vive di solo pane (Nejenom chlebem živ je člověk) vystupoval po vysokoškolských klubech; později byl tento pořad uveden pod názvem Non stop v TV stanici RAI 1. Svůj jemně melancholický komický styl, který se zásadně lišil od vulgárního humoru v tehdejších italských zábavných TV programech a filmech, M. S. zdařile přenesl poč. 80. let také na film. plátno. Svědčí o tom nejen divácký ohlas, ale také dva Donatellovi Davidové 1981 (nejlepší film roku a herecký výkon), které získal hned za svůj režijní debut Začínám od tří; v hořké komedii o nespokojeném a citově nezralém neapolském mladíkovi vytvořil také, jako ve všech svých následujících autorských filmech, hlavní roli. Hrdiny jeho tragikomických výpovědí jsou zcela obyčejní mladí lidé rozporuplných povah, postižení nejrůznějšími ranami osudu, trochu zakomplexovaní a nešťastní, ale i temperamentní a houževnatí: racionální a ironický Vincenzo, kvůli jehož náladovému chování ho opustí jeho dívka (Giuliana De Siová), v psychologické tragikomedii Omluvte moje zpoždění; učitel Mario, který se spolu se svým kamarádem-školníkem (Roberto Benigni) zničehonic octne v 15. století, v bláznivé komedii Nezbývá nám než brečet; ochrnutý holič Camillo, který se během svých léčebných cest zamiluje do francouzské dívky, v retrokomedii z poč. nástupu italského fašismu Cesty Páně jsou dány. M. S. se však neomezoval pouze na vlastní film. projekty, příležitostně hrál i ve filmech jiných režisérů, zejm. pak Ettore Scoly, jehož film. poetika a pohled na svět mu byly velmi blízké. V nostalgickém snímku Kino Splendor ztělesnil promítače zanikajícího maloměstského kina Luigiho, který je natolik okouzlen světem film. hrdinů, že přejímá jejich chování, gesta i repliky do svého soukromého života. Působivý výkon, oceněný na MFF v Benátkách 1989, předvedl v úloze ctnostného třicetiletého Michela, jehož po ročním odloučení navštíví na vojně stárnoucí zhýralý otec-právník (Marcello Mastroianni), aby oba muži zcela rozdílných povah během jednoho dne překonali své letité vzájemné antipatie a dosáhli sblížení, v komorním psychologickém dramatu Kolik je hodin? S velmi podlomeným zdravím se začal M. T. věnovat realizaci film. přepisu románu Antonia Skármety Pošťák, v němž si navíc ponechal pro sebe roli listonoše Maria Ruoppola, citlivého, inteligentního a zvídavého mladého muže, jehož život velmi ovlivní přátelství s chilským básníkem Pablem Nerudou (Philippe Noiret). Slavnostní premiéry filmu na MFF v Benátkách 1994 se však již nedočkal, protože několik dní po skončení natáčení podlehl těžké a vleklé srdeční chorobě. Za svůj herecký výkon byl nominován na Oscara 1995 a cenu BAFTA 1995. …zobrazit celý životopis

Nejznámější díla – Massimo Troisi

| celá filmografie (14)

Mohli by vás také zajímat…