zavřít
Michel Magne

herec, producent, skladatel

Narození:
20. 3. 1930 , Lisieux, Francie
Úmrtí:
19. 12. 1984  ve věku 54 let,  Cergy-Pontoise, Francie  †
Znamení:
ryby  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
francouzská
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

4 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Jeden z největších francouzských skladatelů filmové hudby, kterého můžeme srovnávat snad jen s jeho vrstevníky Georgesem Deleruem (1925) a Vladimirem Cosmou (1940), žil buď ve světě svých fantasií nebo s obrovským nasazením tvrdě dřel. Složil například hudbu k osmi filmům André Hunebella, k šesti Georgese Lautnera a tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat, protože jich během svého krátkého života stihl 85. Bývá považován za nejvíce univerzálního francouzského autora filmové hudby (viz srovnání jeho nesrovnatelných Tout le monde il est beau... a Don Juan 73, ačkoli velké rozdíly lze leckdy vysledovat i v rámci jednoho filmu). Vzpomeňme si na hudbu k Angelice (1964 - 1968), Fantomasovi (1964 -1967), Odpočinku válečníka (1962), Barbarelle (1968), Krásce dne (1967), Gentlemanovi z Cocody (1965), Don Juan 73 (1973) nebo Bídníkům (1982). Mísí se v nich všechny styly, dostává se v nich od symfonií k jazzu, od rocku k popu a to všechno s nenapodobitelnou tvůrčí inteligencí. Michel Magne se narodil 20. března roku 1930 jako pátý z osmi potomků obyčejné rodiny v Lisieux v kraji Calvados, kde výjimečně nadaný pětiletý kluk hrával na staré piano v jídelně. Prvních lekcí v hudbě se mu dostalo v místní katedrále, kde hrával při nedělních bohoslužbách na varhany. V devíti objevil na půdě opery – hlavně Wagnera, kromě toho byly nejvíce vzrušujícími zážitky jeho dětství varhany na zámku a pak jedna šarmantní virtuózní pianistka... Stopy po těchto událostech se projevují v množství jeho skladeb k filmům (Repos du guerrier, Tout le monde il est beau, Moi y en a vouloir des sous, Fantômas aj.). Po válce Magne studoval hudbu na Státní konzervatoři v Caen a později v Paříži. Mezitím si vydělával jako pianista a ekvilibrista v malé hudební skupině. Jistým přerušením jeho začínající hudební kariéry byla povinná vojenská služba, kterou ale strávil v armádní kapele. Po návratu do civilního života založil spolu s přáteli skupinu věnující se elektronické instrumentální hudbě a zabýval se výzkumem. V létě 1954 uspořádal koncert „neslyšitelné hudby“, kde intenzivní infrazvuky vyvolaly koliku u celého publika. Při této příležitosti se setkal legendárním filmařem Abelem Gance a ve stejném roce složil svoji první hudbu k dlouhometrážnímu filmu Le pain vivant. 20. května 1955 měl příležitost při dalším koncertu, kde dirigoval orchestr z konzervatoře a sbor z pařížské univerzity, tedy 110 instrumentalistů a 200 sboristů. Na programu byla jeho hudba ve stylu „sci-fi“ a následkem už jen pětadvacetiletý Magne roztrhaný váženými pařížskými hudebními kritiky. Uklidnil ho až přítel Boris Vian. V té době se spřátelil s Françoise Sagan a Juliette Gréco, výsledkem jejich spolupráce bylo vydání desky Gréco/Sagan (1956). Michel Magne tehdy trávil ve společnosti přátel své první prázdniny v St-Tropez a následně si užil pobyt v New Yorku. Mezitím stačil složit hudbu k několika inscenacím pro Borise Viana a Henri Salvadora, když opět díky Françoise Sagan dostal příležitosti složit hudební základ k hodinu a půl dlouhému baletu. Premiéra v Monte-Carlu měla obrovský úspěch, těžší to bylo v Paříži, kde v divadle na Champs-Élysées strávil se svým orchestrem pouze dva dny, zatímco v Londýně tři měsíce a na světovém turné dva roky. V roce 1960 se oženil s tanečnicí Monique Vence, kterou poznal v Amsterodamu během natáčení Rendez-vous manqué a jeho pracovní tempo nabíralo stále rychlejších otáček. Během dvou měsíců letních prázdnin úplně sám napsal a nahrál hudbu k La Passion Charlese Péguy a Une saison en Enfer Arthura Rimbauda. Předmluvu k dvojalbu napsal Jean Cocteau a následovaly např. Paroles Jacquese Préverta. V Americe tehdy doprovázel zatím neznámého Johnny Hallydaye a v prosinci se narodila jeho první dcera Magali. V únoru dalšího roku televize poprvé vysílala Magneův koncert, v květnu mu Henri Verneuil svěřil hudbu ke svému filmu s Gabinem a Belmondem Un signe en hiver a hned potom Roger Vadim hudbu k Odpočinku válečníka, kterou mladý autor složil ve třech dnech. Na počátku šedesátých let Michel Magne s ještě jedním přítelem koupil polorozbořený zámek Château d'Hérouville. Od samého začátku obýval se svojí ženou Monique a dcerou Magali toto šlechtické sídlo se dvěma křídly a přináležející pětihektarový park, které víc než co jiného připomínaly rumiště. Všechny zisky vkládal do zámku a o dva roky později bylo levé křídlo úplně nové, bazén a tenisový kurt zprovozněny a mohly začít první z pověstných slavností. O víkendech zval Michel do parku filmové producenty, režiséry a hvězdy. Hrálo se na piano a venku se připravovalo jídlo. Veleúspěšný a nadmíru produktivní Michel Magne si stanovil nadlidský limit deseti filmů ročně. Mezi desítkami těchto filmů bylo i pět dílů Angeliky. O pár let později to nazval ve své autobiografii L´amour de vivre (1980) totální šíleností. V roce 1965 zemřel jeho přítel a majitel pravého křídla zámku při autonehodě, Michel druhé křídlo odkoupil a skvělý život na zámku pokračoval dál. V březnu 1968 ho opustila žena, která toto tempo neunesla a v květnu dalšího roku došlo k nehodě, která zničila celé levé křídlo, v němž shořely všechny jeho originály, desky a magnetofonové pásky. Magne sebral všechnu energii, aby své dílo znovu vybudoval a dal se do nového skládání. Ještě v létě založil s přítelem Gérardem Delassusem, který byl stejný nadšenec do elektronické hudby, studio v pravém křídle zámku. Jejich původní idea nebyla ani trochu komerční, chtěl se tou prací dostat do lepší kondice, ale o půl roku později založil společnost S.E.M.M (Société d'Enregistrement Michel Magne). První, kdo v jeho studiu natáčeli, byli Gérard Delassus, Canned Heat, Mamphis Slim, Buddy Guy, Julio Fin, Rex Foster aj. V roce 1971 najal skvělého hudebníka a inženýra Dominique Blanc-Francarda, který do té doby živořil v malém pařížském studiu. Na zámek nainstalovali skleněné okno, které oddělilo část hudební od části technické a v akustickém studiu, nazvaném George Sand měli stále více klientů, mezi nimi Tony Visconti, Gus Dudgeon, Bee Gees, Magma, Ken Scott, Elton John, Pink Floyd, Rod Stewart, David Bowie aj. Na začátku roku 1972 Magne zbudoval druhé studio ve dvoře zámku, pojmenoval ho Chopin a najal technika Andy Scotta. Uchvácen svou rolí hostitele, pořadatele slavností a jediného správce obrovského nahrávacího kolosu, postupně zanechal psaní filmové hudby. Mezitím se v roce 1972 znovu oženil a uspořádal v parku další nezapomenutelné koncerty. Následující rok se narodilo jeho třetí dítě. Výstavní život v likvidaci Přišly jako bouřka z čistého nebe nad parkem během jeho letních slavností – nejrůznější potíže ve správě společností, protože studio mělo větší náklady než výnosy. Magne podepsal dohodu na odkoupení se šéfem nezávislého pařížského studia Yvesem Chamberlandem, což situaci ještě zhoršilo. V roce 1973 začaly soudní procesy, které se dlouho vlekly, nejrůznější zmatky a oplétačky okolo podivného krachu a Société d'Hérouville skončila v likvidaci. Navzdory všem Magneovým odvoláním, byl zámek v roce 1979 prodán. Od konce roku 1974 žil Magne se svou rodinou v Saint-Paul-de-Vence, kde pronajal dům a objevoval jiné druhy umění: věnoval se především malování a sochařství a jeho tkaniny z magnetofonových pásek neunikly pozornosti kritiků současného umění. V té době také vydal u přítele Eddie Barclaye dvě sbírky svých slavných filmových skladeb a nebránil se roli syntetizéra při koncertech svých přátel ze starých časů jako Pink Floyd, Bill Wyman nebo Elton John v Saint-Tropez, kde se na nějaký čas usadil. Po návratu do Paříže se se svojí malou rodinou přestěhoval do rue Mouffetard, znovu nainstaloval své syntetizátory a vrátil se k hudbě. Několik záznamů odvysílala televize, vydal dvě sólové desky a stanovil si nový limit – složí hudbu jen ke dvěma filmům za rok. Nicméně živořil, protože jeho autorská práva stále podléhala exekuci a pokrývala pohledávky věřitelů Société d'Hérouville. Aniž by nějak více vysvětlil své gesto, spáchal 19. prosince 1984 sebevraždu. Stalo se tak v Cergy-Pontoise, ve městě, kde vznikly všechny jeho právní potíže. Zbylo po něm jen docela velké množství hudby a dvě malé filmové role. Svět natáčení a filmu jej magicky přitahoval, proto se mihnul před kamerou jako kaplan v komedii Moi y'en a vouloir des sous (1973) a v kriminálním filmu Henri Verneuila s Gabinem a Delonem Mélodie en sous-sol (1963). …zobrazit celý životopis

Nejznámější díla – Michel Magne

| celá filmografie (91)

Mohli by vás také zajímat…