zavřít
Miloš Frýba

režisér, televizní hlasatel, konferenciér

Narození:
18. 3. 1945 , Libáň, Československo
Úmrtí:
30. 12. 2010  ve věku 65 let,  Praha, Česká republika  †
Znamení:
ryby  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

3 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

V televizi jsem od roku 1970, kdy jsem byl hlasatel na druhém programu. Byl jsem tehdy první muž ve funkci programového hlasatele a na svém kontě mám ještě jedno prvenství: byl jsem ten, kdo zahajoval pravidelné barevné vysílání na Kavčích horách, a naopak jsem byl poslední, kdo se loučil s hlasatelnou v Měšťanské besedě. Když vzpomínám na své působení na „dvojce“, tak musím říct, že to byla skvělá doba. Druhý program byl totiž vlastně jakási televize v televizi. Byli tu uklizeni politicky nevyhovující lidé i pořady. Lidé si kvůli tomu, aby mohli „dvojku“ sledovat, pořizovali dokonce speciální konvertory. V roce 1972 splynul druhý program s prvním a hlasatelé začali působit na obou programech. Tehdy jsem se stal stálým zaměstnancem televize. Práce hlasatele byla úplně jiná než dnes. Vysílalo se živě a s tím samozřejmě souvisela i spousta veselých příhod. V začátcích barevného vysílání jsme třeba navozovali atmosféru pro diváky, kteří měli černobílé televize. Také jsme diváky vybízeli, aby nesvítili zbytečně, takže se mi pak stalo, že jsem jednou jel tramvají v Karlíně a nějací kluci na mě pokřikovali: „Hele, to je ten blbec, co v televizi zhasíná žárovky.“ Občas jsme také uvedli jiný pořad nebo se přeřekli. Bylo to kouzlo živého vysílání. Některé historky ze své hlasatelské éry občas ještě dnes opráším při koncertech orchestru Václava Hybše, které uvádím. Z obrazovky jsem zmizel ve chvíli, kdy nám naznačili, že jsme už staří a někteří z nás mají „máslo na hlavě“, i když si myslím, že jsme si hodně hlídali pořady, ve kterých jsme se objevili, takže osobně si myslím, že toho másla jsem na hlavě moc neměl. Stal jsem se po Zdeně Vařechové šéfem hlasatelů a začal nabírat mladé lidi, kteří jsou dnes už vlastně staří. Pak jsem prošel lustracemi, abych mohl být režisérem dne, což jsem dlouho chtěl dělat. Tahle práce mě baví a rád bych tu zůstal alespoň ještě ty dva roky, než půjdu do penze. Dobrý večer, vážení diváci, vítám vás u obrazovek..." Tato slova říkal Miloš Frýba divákům u televizních obrazovek celých dvacet let. Byl prvním mužem v Československé televizi v profesi programového hlasatele, byl prvním hlasatelem druhého programu a byl také posledním, kdo "hlásil" ze studia z Měšťanské besedy, odkud se vysílalo před tím, než se celý provoz studií začal pomalu pře sunovat do nové budovy na Kavčích horách. Miloš Frýba zůstal televizním divákům věrný. Přešel totiž z místa "před kamerou" na místo "za kamerou". Dnes je v České televizi zaměstnán jako režisér dne a zúročuje tak dlouholetou hlasatelskou a televizní zkušenost. Miloš Frýba se vyučil elektromechanikem, vystudoval gymnázium, po maturitě šel na vojnu a v roce 1968, ve 23 letech, nastoupil do tehdejší Československé televize jako elektroefektář. Dnes tato profese neexistuje, ale na konci 60. let se všechny potřebné světelné efekty vyráběly takzvaně na koleně. Tehdy ho ještě nenapadlo, že se brzy posune o několik stupínků výše, až na jednu z nejpopulárnějších stálic televizní obrazovky. V roce 1969 hledala Československá televize hlasatele zpravodajství - tedy Televizních novin. Miloš Frýba se do konkursu přihlásil, vyhrál a byl přijat. "Přijel jsem s tou šťastnou novinou domů, rodiče živnostníci, dědeček legionář, a psal se rok 1969. Maminka se rozplakala, tatínek řekl, že snad takovou ostudu bych nemohl udělat, a druhý den se mnou do Prahy jela maminka, aby výsledek konkursu zrušila." Netrvalo to dlouho a Miloše Frýbu oslovil tehdejší vedoucí hlasatelského oddělení s tím, že se připravuje vysílání druhého programu a nutně potřebují mezi stávající hlasatelky mužskou posilu. Následoval další konkurs a v roce 1970 nastupoval Miloš Frýba jako hlasatel druhého programu. Byla to doba, kdy na prvním programu Československé televize vévodily jako hlasatelky Saskia Burešová, Dagmar Dvořáčková, Marta Heinová-Skarlandtová, Eva Dudková nebo Milena Vostřáková. V této době byly ještě oba programy oddělené a každý měl svou vlastní výrobu a své vlastní hlasatele. "Druhý program byl v té době takovým odkladištěm programů, které nebyly z hlediska ideologického úplně v pořádku a nemohly být vysílány na hlavním programu a tak se odvysílaly na programu druhém. Z toho vyplývá, že už tehdy byl druhý program výrazně kvalitnější," vzpomíná Miloš Frýba. Práce hlasatele, to byly tisíce kilometrů prochozených po chodbách Kavčích hor. Bylo nutné se učit dlouhé texty, všechny hlasatelské vstupy byly "naživo"a čtecí zařízení neexistovalo. Hlasatelé dostávali pouze dílčí dramaturgické podklady a veškeré spojovací texty si psali sami. "A to já jsem na rozdíl od děvčat mohl chodit do práce později, protože jsem se nemusel líčit a česat. Ony chudinky ještě proseděly dlouhé hodiny v maskérně a pod sušákem," potutelně se usmívá hlasatel. Dnes má tato práce trochu jiný charakter. Hlasatel má celý text připravený na disketě, má k dispozici čtecí zařízení, takže mu odpadá veškeré "biflování" dlouhých monologů. Navíc se již nevysílají jednotlivé vstupy živě, ale jsou předtáčeny. Miloš Frýba začal velmi záhy konferovat i nejrůznější pódiové pořady. "Konferoval jsem vše, na co si vzpomenete -Intertalenty, nejrůznější galaprogramy, všechny ty mírové slavnosti, družstevní dny, plesy, pořady pro brigády socialistické práce - všechno to, co tehdejší kultura produkovala." Za pár let se Miloš Frýba spojil s Václavem Hybšem a s jeho orchestrem projezdil Československo křížem krážem. Programy Orchestru Václava Hybše konferuje dodnes, i když svou účast omezil už jen na vánoční koncerty. V roce 1988 se Miloš Frýba stal vedoucím hlasatelského sboru a pomalu se připravoval na odchod z televizní obrazovky. "Věděl jsem, že tohle není profese až dopenze a že když člověk začne stárnout, tak by měl místo uvolnit mladším." V roce 1990, ve svých 45 letech, odešel Miloš Frýba definitivně z obrazovky. Byla to sice porevoluční léta, ale odešel proto, že se naskytla příležitost přejít do profese režiséra dne. Náplní jeho práce je udržet vysílání v koncepci denního vysílacího plánu, za který ručí, a být nejbližším spolupracovníkem hlasatelů. Znamená to vyrovnávat časy přímých přenosů a reklamního vysílání, připravovat hlasatelské vstupy, zodpovídat za konečnou podobu vysílání a v případě jakýkoliv poruch nebo změn konzultovat s vedením co dál, nebo co z programu vypustit. "Odešel jsem po dvaceti letech, ale neměl jsem smutek v duši. Je pravda, že ještě dodnes, když má hlasatelka nějaký problém s textem, naskočí mi stará profese a začnu radit a napovídat formulace. Jsem šťastný, že jsem zůstal v prostředí, ve kterém jsem celýživot žil, neodešel jsem z procesu, jen jsem se postavil na druhou stranu kamery." Bohužel dnes 30.12.2010 nám pan Frýba odešel navždy.…zobrazit celý životopis