zavřít
Sandro Botticelli

malíř

Narození:
1. 3. 1445 , Florencie
Úmrtí:
17. 5. 1510  ve věku 65 let  †
Znamení:
ryby  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

8 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Vlastním jménem Alessandro di Mariano Filipepi, známý jako Sandro Botticelli byl italský renesanční malíř, významný představitel florentské školy. Byl synem koželuha Mariana di Vanni Filipepi, jenž se usadil se svou ženou a šesti dětmi nedaleko kostela d´Ognissanti (Všech svatých) ve Florencii. Přezdívka jednoho z jeho starších bratrů Giovanniho, který našel smysl života ve světě financí, Botticeli (Soudek) se později přenesla na Sandra. Existuje také verze, že jeho přezdívka pochází z italského "battigello" - tedy zlatotepec. Tu pravděpodobně získal během několika let práce ve zlatotepecké dílně svého již zmíněného bratra. Jeho umělecká dráha začala patrně ve zlatnické dílně jeho bratra Antonia, později byl rodinou svěřen do péče Filippa Lippiho, uznávaného malíře a zběhlého mnicha. Jako významný umělec získal přátele a mecenáše v nejvýznamnějších florentských rodinách. Pracoval především na zakázku rodu Medicejských. Roku 1481 byl společně s dalším významným florentským malířem Domenicem Ghirlandaiem povolán do Říma, aby se podílel na výzdobě Sixtinské kaple. Roku 1491 byli oba jmenováni do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí florentského dómu. Na konci svého života pracoval zřejmě pod vlivem Savonarolových plamenných kázání výhradně na obrazech s křesťanskými tématy. Sandro Botticelli umřel 17. května 1510 a byl pohřben v kostele d´Ognissanti (Všech svatých). Jeho dílo brzy upadlo v zapomnění. Znovuobjeveno bylo až na konci 19. století. Své příjmení získal díky pobytu u svého bratra, který byl pro svou enormní tloušťku nazýván "botticelli", to znamená bečka. Poté, co se krátce učil u druhého ze svých bratří, zlatotepce, odešel roku 1465 na dva roky do učení k Filippu Lippimu. Krátce nato pracoval nějaký čas v dílně Andrey del Verrocchia. Od roku 1470 měl Botticelli vlastní dílnu, ve které se učil syn někdejšího učitele, Filippino Lippi. První doložená Botticelliho malba vznikla v roce 1470 pro Sala della Mercanzeria ve Florencii, pravděpodobně podle návrhu Pollaiuola. Představuje Statečnost a dnes se nachází v galerii Uffizi ve Florencii. Ve stejné době vznikla také, Sacra Conversazione, která je dnes rovněž v galerii Uffizi ve Florencii a na níž měli ještě zřetelný vliv Lippi a Verocchio. Kolem roku 1477 namaloval Botticelli obraz Primavera, který mu přinesl slávu, a spolu se Zrozením Venuše z roku 1482 ho lze počítat k jeho mistrovským dílům. Oba obrazy se nacházejí ve Florencii v galerii Uffizi a jsou pokládány za vrchol evropského malířství. Zrození Venuše se během posledních sto let stalo jedním z nejslavnějších pláten světa. Plátnem tak běžným, že je obtížné dívat se na něj z nového hlediska. Nejznámější díla - Klanění králů (kolem 1475, tempera na dřevě, Galerie Uffizi, Florencie) Na obraze Botticelli namaloval nejen svůj autoportrét, ale také nejvýznamnější příslušníky rodu Medicejů: Cosima I. Starého, Lorenza I. Nádherného a jeho bratra Giuliana. - Muž s medailí (kolem 1475, Galerie Uffizi, Florencie) - Svatý Augustin ve studovně (freska, 1480, kostel Ognissanti, Florencie) Fresku namaloval na žádost Vespucciů jako protějšek obrazu sv. Jeronýma svého vrstevníka Domenica Ghirlandaia. - Pallas Athéna a Kentaur (kolem 1482, Galerie Uffizi, Florencie) - Madona Vítězná (kolem 1483, Galerie Uffizi, Florencie) - Pomluva (kolem 1495, Galerie Uffizi, Florencie) - Ilustrace k Božské komedii (1482–1503, Berlín) - Příběh Nastagnia degli Onesti (Museo del Prado, Madrid, Španělsko) - Venuše a Mars (National Gallery, Londýn, Anglie) Tento obraz je jedním z nejvýznamnějších Botticelliho děl. Jako antičtí bohové jsou na obraze znázorněni Giuliano Medici a jeho milenka Simonetta Cataneo, provdaná do rodiny Vespucciů. - Madona s dítětem a sv. Janem (1468–1469, Musée National du Louvre, Paříž, Francie) - Statečnost (1470 Galerie Uffizi, Florencie, Itálie) - Výjevy ze života Mojžíšova (1485, freska, Sixtinská kaple, Vatikán, Itálie) - Kladení do hrobu (kolem 1490, Alte Pinakothek, Mnichov, Německo) - Zvěstování (1489, Galerie Uffizi, Florencie, Itálie) - Mystické narození (1501, National Gallery, Londýn, Anglie) Popis Primavery Toto dílo bylo pravděpodobně inspirováno nejen klasickými básněmi od Ovidia a Lucretia, ale také verši Agnola Poliziana - Botticelliho přítele. Dlouho sloužilo pouze jako dekorace v Medicejském paláci a původně se jmenovalo Venuše jako symbol jara zdobena květinami Grácií, jak ho nazval Vasari. Figury zprava - okřídlené mýtické stvoření v horním rohu je Vítr Zephyrus, který unáší nymfu Chloris, aby si ji vzal a poté ji obdařil schopností dávat život květinám (to je znázorněno kytkou vypadávající jí z úst). Vedle ní stojí postava, jíž si často lidé pletou s Venuší. Je to Flora, bohyně jara a zároveň také ona zmíněná nymfa, která se po sňatku se Zephyrem proměnila v bohyni. Žena uprostřed je Venuše a toto je její zahrada. Nad ní se vznáší pověstně slepý Kupido - římský bůžek lásky (Amor, Éros atd.) Vedle se zřejmě oddávají tanci Tři Grácie. Mladík úplně vlevo je Merkur (řec. Hermés), římský bůh vědění a posel bohů.…zobrazit celý životopis

Hledáte také jako: Alessandro di Mariano Filipepi
Rychlá navigace:novinky |diskuse