zavřít
Sven Hannawald

skokan na lyžích

Věk:
42
Narození:
3. 11. 1974 , Erlabrunn, Německo
Znamení:
štír   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

2 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Svou výškou 184 centimetrů Sven Hannawald mezi skokany příliš nezapadal, přesto však dokázal většinu svých konkurentů porážet. Také proto, že si držel váhu, která hraničila s podvýživou. V době svých zlatých časů vážil pouhých 64 kilogramů. V historii skoku na lyžích jistě najdeme lepší, úspěšnější i talentovanější skokany, ovšem málokterý z nich dosahuje věhlasu rodáka z německého Erlabrunnu Svena Hannawalda. A přitom tomuto závodníkovi stačilo k nesmrtelnosti osmi dní, během kterých přepsal skokanskou historii a stal se celebritou přesahující hranice sportu. Sven Hannawald se jako Sven Pohler narodil, jak je výše uvedeno, v německé vesnici Erlabrunn 9. listopadu 1974. Mimochodem vesnička na německé straně Krušných hor není jen tak ledajaká, vždyť z ní kromě Hannawalda pocházejí např. výborný německý sdruženář Björn Kircheisen, biatlonista André Sehmisch a především pak německá legenda skoku na lyžích Jens Weißflog, trojnásobný olympijský vítěz a čtyřnásobný vítěz Turné čtyř můstků. Sven vyrůstal ve městě Johanngeorgenstadt, které leží kousek od Erlabrunnu. Zprvu zkoušel severskou kombinaci, nicméně v kombinaci skoku a běhu mu daleko lépe šla první disciplína. Ve dvanácti letech kvůli lepším podmínkám přesídlil do sportovní školy v Klingenthalu. Stal se žákovským mistrem NDR ve skoku na lyžích a také uspěl na hrách mládeže, kde ukořistil dvě prvenství ve skoku a jedno v severské kombinaci. Začátky hned na Turné čtyř můstků Dále už ovšem ve Svenově kariéře dostal přednost skok. První velkou akcí pro tehdy sedmnáctiletého skokana bylo v polovině března 1992 juniorské mistrovství světa ve finském středisku Vuokatti. Odtud si Hannawald odvezl svoji první velkou medaili, když pomohl německému týmu k bronzu v soutěži družstev. Ve Světovém poháru dostal první šanci v prosinci téhož roku ve švédském Falunu, kde v závodu na velkém můstku obsadil padesáté místo. Další možnost ukázat se mezi světovou špičkou dostal na konci prosince v rámci národní skupiny při úvodním závodu Turné čtyř můstků v Oberstdorfu, nicméně ani tentokrát se německému mladíkovi nevedlo a skončil devětačtyřicátý. Více se mu dařilo při druhém díle prestižního podniku na Nový rok v Garmisch-Partenkirchenu, kde obsadil šestatřicáté místo. Tento výsledek mu ovšem k proniknutí do německého A-týmu nestačil a v sezóně si tak Světový pohár zaskákal už pouze v úvodu března ve finském Lahti, kde ovšem v závodech na středním a velkém můstku pokaždé skončil mezi poraženými v šesté desítce pořadí. Do dalšího ročníku zasáhl již devatenáctiletý skokan hned při prvním víkendu ve slovinské Planici, kde si poprvé v kariéře skočil dva skoky ve Světovém poháru a bral konečnou třiatřicátou pozici. Ještě o čtyři místa lépe dopadl při prvním díle Turné čtyř můstků v Oberstdorfu, to ale bylo poslední slušné umístění, které v sezóně získal. Naposledy se v ročníku objevil v polovině ledna v Liberci, ale ani na české půdě díru do světa neudělal. Ještě méně startů pak Hannawald nasbíral v ročníku následujícím, když zasáhl do dění mezi elitní společností pouze ve švýcarském Engelbergu. Na druhou stranu to v lednu 1995 byly pro Svena dva nejlepší závody dosavadní kariéry, když si doskočil pro čtrnácté a třiadvacáté umístění. Ale švýcarské podniky zůstaly v kolonce úspěchů německého skokana ještě dlouho osamoceny. V sezóně 1995/1996 nastoupil ke čtyřem závodům, ale nejlépe obsadil dvaatřicátou pozici v norském Lillehammeru. O něco lépe si již dvaadvacetiletý skokan vedl v dalším ročníku, kdy dokázal třikrát bodovat a dokonce si vylepšil osobní maximum ve Světovém poháru, když na domácím můstku v Oberstdorfu skončil dvanáctý. Mimochodem další dva bodové zářezy přidal v Engelbergu, potvrdil tedy, že se mu na švýcarském můstku náramně daří. Raketový vzestup před neúspěšnými hrami Ve svých třiadvaceti letech se Hannawald chystal na další boj o německý A-tým a leckdo už nad ním lámal hůl. Vždyť někdejší týmový medailista z juniorského šampionátu stále nedokázal, že má schopnosti k tomu stát se skokanem světovým parametrů. A ani úvodní tři starty v ročníku 1997/1998 příliš zlepšení nenaznačovaly. Dvě umístění ve třetí desítce v Lillehammeru sice určitému pokroku nasvědčovaly, ale rozhodně ne takovému, jaký by si Sven přál. Razantní zlepšení ovšem přišlo v rakouském Villachu, kde na středním můstku německý skokan vyrovnal dvanáctým místem své kariérní maximum. Dvanáctý skončil i následně v Engelbergu a mohl tak být poměrně v klidu před prvním vrcholem sezóny, jímž bylo 46. Turné čtyř můstků. A právě tento nesmírně prestižní podnik se stal klíčovým bodem Němcovy kariéry. V Oberstdorfu a Garmisch-Partenkirchenu obsadil páté a desáté místo, čímž si vylepšil životní maxima, ovšem nebylo to nic proti tomu, co přišlo v rakouské části čtyřdílného seriálu. Čtvrtý den roku Hannawald senzačně obsadil druhé místo v Innsbrucku, když ho porazil pouze Japonec Kazujoši Funaki, který tak ovládl i třetí závod probíhajícího Turné. Funaki v Bischofshofenu mohl dosáhnout jako první skokan v historii na Grand Slam, tedy na výhru ve všech čtyřech závodech německo-rakouské série v jednom ročníku. Jenže japonský skokan tlak nezvládl a skončil až osmý. To Sven na innsbrucké překvapení dokázal navázat a po vynikajícím výkonu si mohl datum 6. ledna 1998 zapsat do deníčku jako den prvního triumfu ve Světovém poháru v kariéře. Druhého krajana Hansjoerga Jaelkleho porazil o propastných 12,4 bodu. V konečném pořadí Turné obsadila třiadvacetiletá kometa druhé místo, když před ní zůstal pouze fenomenální Funaki. První pódiová umístění jako by dodala německému mladíkovi potřebné sebevědomí a on se okamžitě zařadil mezi absolutní světovou elitu. Po Turné následoval závod v Ramsau, avšak do Rakouska Hannawald nezavítal a soustředil se na víkend v polském Zakopaném. A vyplatilo se. Nový skokanský zázrak u našich severních sousedů obsadil v obou závodech třetí místo a definitivně potvrdil, že se s ním musí počítat. Navíc z Polska se celý kolotoč Světového poháru přesunul zpět do Oberstfordu, kde na zdejším leteckém můstku byly na programu dva závody, které se zároveň započítávaly do mistrovství světa v letech na lyžích. Rovnice byla jednoduchá. Kdo měl po čtyřech soutěžních kolech na svém kontě nejvíce bodů, stal se mistrem světa v letech na lyžích. A Hannawaldovi se úvodní klání vydařilo na výbornou, když přemohl tři nebezpečné Nory i hlavního favorita Funakiho a připsal si druhou výhru ve Světovém poháru v kariéře, navíc si připravil skvělou pozici do druhého závodu, v němž se definitivně mělo rozhodnout o mistru světa. Jenže tentokrát Sven tak suverénní nebyl a obsadil až třetí místo, když ho kromě Funakiho předstihl i krajan Dieter Thoma. V celkovém součtu to znamenalo jediné, mistrem světa v letech se stal japonský favorit a nový miláček německých fanynek skončil druhý. I tento výsledek ale pro druhého muže Turné znamenal fantastický úspěch, vždyť na začátku sezóny ještě ani nebyl pevnou součástí německého A-týmu. Po světovém šampionátu se skokané přesunuli do Japonska, kde je čekal závod v Sapporu a následně především olympijské hry v Naganu, konkrétně na můstcích v Hakubě. V Sapporu při Světovém poháru se vicemistru světa nedařilo, skončil až osmnáctý. A na japonských hrách mizérie poněkud překvapivě pokračovala. Úvodní týmový závod spolu s kolegy sice Svenovi vyšel na výbornou, když brali stříbrnou medaili hned za suverénními domácími reprezentanty, ale na individuální starty by zřejmě nejradši zapomněl. Na středním můstku obsadil až čtrnácté místo, když ho o tři pozice dokonce senzačně předčil český reprezentant Michal Doležal. Ale co to bylo proti královskému velkému můstku. Hannawaldovi se první kolo při velice těžkých větrných podmínkách vůbec nevydařilo a výsledkem bylo osmačtyřicáté místo. Sen o individuální olympijské medaili tedy Němec musel odložit minimálně o čtyři roky. Zřejmě se na něm podepsala tíha první velké akce mezi dospělými. Sven se ale z japonského neúspěchu rychle vzpamatoval a hned na následujícím závodě v norském Vikersundu bral v letech druhou pozici. I ta mu pomohla k celkovému triumfu v klasifikaci letů na lyžích v rámci Světového poháru. Další dva velice kvalitní výsledky přidal v Lahti a Falunu, kde byl shodně čtvrtý. V konečném hodnocení Světového poháru obsadil Hannawald vynikající šesté místo a zároveň se stal nejlepším Němcem v seriálu. O náhodu se nejednalo Před dalším ročníkem se celý skokanský svět tázal, zda čerstvě čtyřiadvacetiletý Sven dokáže napodobit své výkony z olympijského roku a i letos se zařadí mezi nejužší světovou špičku. Start elitního seriálu v norském Lillehammeru na konci listopadu dal poměrně jasnou odpověď. Hannawald skončil na olympijském můstku třetí, když ho přemohli pouze jeho krajan Martin Schmitt a Fin Janne Ahonen. Další umístění mezi nejlepšími třemi přišlo doma v Oberhofu, ale následně už to taková sláva nebylo. Němcovi se příliš nepovedlo Turné čtyř můstků, kde obhajoval druhé místo. Na domácích a následně rakouských můstcích se do desítky vešel jenom v Ga-Pa a Bischofhofenu, kde obsadil čtvrtou, respektive devátou pozici. Celkově zaujímal vicemistr světa v letech na lyžích až dvanáctý post. Ani dvě měření sil v Hannawaldově oblíbeném Engelbergu nepřinesla zlepšení, ale na lepší časy se přeci jenom začalo blýskat v Sapporu, kde v jednom ze závodů obsadil čtvrtou příčku. Navázat na ní dokázal pátým místem doma ve Willingenu. Forma mu šla nahoru právě včas, vždyť se blížilo mistrovství světa v Ramsau. A na rakouský šampionát evidentně vyladil výkonnost naprosto ideálně, neboť již v prvním závodě se svými kumpány ulovil v týmovém závodě zlaté medaile a to ještě nebylo zdaleka vše. O den později při závodě jednotlivců na velkém můstku předvedl dva výborné skoky a ty mu stačily na stříbrnou medaili. Lepší než čtyřiadvacetiletý závodník byl jen jeho o tři roky mladší krajan Martin Schmitt. Hannawald si tedy připsal druhou seniorskou individuální medaili, a znovu stříbrnou. Třetí šanci na cenný kov měl na můstku středním a ani tentokrát nezklamal, ovšem z osmého místa měl na k pódiu přeci jen daleko. Po mistrovství světa už to byl ten starý známý Sven z úvodu ročníku. Sice se ani jednou neprosadil mezi nejlepší trojici, ale nejhůře skončil ve zbývajících závodech Světového poháru jedenáctý. I tato vyrovnanost v závěru ročníku mu pomohla obhájit celkovou šestou pozici. Na druhou stranu tentokrát se nemohl pyšnit nálepkou nejúspěšnějšího Němce, neboť celý seriál ovládnul Martin Schmitt. První individuální zlato Schmitt byl vládcem Světového poháru i o rok později, neztratil se ovšem ani Hannawald. Ale začátek pro německého borce nebyl vůbec jednoduchý, vždyť v úvodních pěti kláních obsadil nejlépe desáté místo ve Val di Fiemme. Avšak poté přišlo Turné čtyř můstků a na něm se pětadvacetiletý rodák z Erlabrunnu objevil jako vyměněný. Na domácích můstcích v Oberstdorfu a Garmischi skončil shodně čtvrtý, shodné umístění bral poté i v Bischofshofenu. Jen v Innsbrucku tuto tradici porušil a vyskákal si sedmé místo. V celkové klasifikaci Turné stačila tato vyrovnanost Svenovi ke čtvrté pozici, jeho druhému nejlepšímu umístění v životě, lepší byl jen v roce 1998, kdy byl druhý. Zatímco před Turné se vicemistrovi světa nedařilo, po něm válel. V oblíbeném Engelbergu skončil druhý, v Sapporu a Willingenu bral páté umístění a v Hakubě obsadil šestou pozici. Příležitost ke zužitkování stabilní formy měl na mistrovství světa v letech, které v tom roce hostil norský Vikersund. Obhájce stříbra nikoho nenechal na pochybách, kdo že je v současné době nejlepším světovým letcem a suverénně si došel pro svou první individuální zlatou medaili. Jediný, kdo se ho v pouze tříkolovém větrem ovlivněném závodě držel, byl jednoznačný vládce nedávného Turné Rakušan Andreas Widhölzl. Jelikož po mistrovství světa pokračoval Světový pohár dalším leteckým podnikem v rakouském Bad Mitterndorfu, málokdo pochyboval o tom, že si Sven do vitríny svých pohárů přidá další za vítězství v tomto závodě. A nemýlili se. I když ani on to neměl v jednokolovém závodě jednoduché, ovšem nakonec všechny včetně Widhölzla porazil a připsal si třetí vítězství ve Světovém poháru, ale první po více než dvouleté pauze. Na rakouský vavřín navázal po neúspěném výletu do amerického Iron Mountain ve finském Lahti, kde na středním můstku skončil třetí, a na velkém čtvrtý. Finské středisko ale zůstalo brzy zapomenuto, protože pětadvacetiletý Němec zažil snový konec ročníku. Nejprve vyhrál v Trondheimu, následně vládl i na dalším norském můstku v Oslu, poté zvítězil s týmem v Planici, aby nakonec na slovinském mamutím můstku završil úžasnou sérii čtvrtou výhrou. Během deseti dnů tedy Hannawald dosavadní bilanci tří individuální výher v elitním seriálu zdvojnásobil. Kromě toho podruhé v kariéře získal malý křišťálový glóbus za lety a v celkovém hodnocení Světového poháru skončil na čtvrtém místě, vylepšil si tak o dva posty maximum z předchozích dvou let. Znovu ve špičce, ale tentokrát bez medaile Po vynikajících třech sezónách už byl Sven Hannawald hvězdou skoku na lyžích a patřil do nejkvalitnější pětice závodníků. Měl to potvrdit i ročník 2000/2001, ovšem to se úplně nestalo. Na úvodní dva víkendy se skokanský cirkus zastavil ve finském Kuopiu a německé hvězdě se na severu Evropy poměrně dařilo. V individuálních závodech bral král konce uplynulé sezóny druhé a čtvrté místo. Poměrně dobře skákal i v německé části Turné čtyř můstků, v obou závodech obsadil pátou pozici. Horší už to bylo v rakouské polovině, to byl desátý a třináctý a nakonec mohl být v konečném hodnocení rád za čtvrté místo. Rakušan Stefan Horngacher za ním zaostal o jedinou desetinu bodu. Je nutné dodat, že skokanská konkurence na přelomu století byla možná největší v celé historii, a proto i čtvrté místo Hannawald mohl považovat za úspěch, na druhou stranu po úžasném konci minulé zimy možná čekal více. Svou pozici skokana s aktuální výkonností těsně pod pódiem potvrdil i na letech v Harrachově, kde se umístil na čtvrté a šesté pozici. To na nadcházejících závodech v Japonsku a doma ve Willingenu to bylo daleko horší a německý skokanský fanoušek tak před nadcházejícím mistrovství světa v Lahti směřoval svůj zrak spíše k Martinu Schmittovi. A měl proč, Schmitt ve Finsku získal čtyři medaile, v individuálních startech zlato a stříbro. Z těchto počtů vychází, že dvě medaile byly týmové a na nich se podílel samozřejmě i Hannawald, ten si tedy mohl na krk pověsit zlato z týmového klání na velkém můstku a bronz z můstku středního. V individuálních startech už to taková sláva nebyla. Při obhajobě stříbra v královském závodě na K-116 skončil Sven šestý, což proti následnému šestatřicátému místu na středním můstku mohl považovat ještě za úspěch. Finský šampionát se tedy současné německé dvojce po osobní stránce příliš nevyvedl. Návrat do formy alespoň z úvodu ročníku se nekonal ani při Svenově oblíbených letech v Oberstdorfu, odkud si odnesl třinácté a pětadvacáté místo. Po tomto, na své poměry, propadáku se rozhodl ukončit sezónu a v dalších závodech v rámci Nordic Tournament a letech v Planici se rozhodl nestartovat. Přesto nakonec německý skokan obsadil v konečném hodnocení Světového poháru devátou pozici. Navždy nesmrtelným Vynechání zbytku předchozího ročníku a načerpání nových psychických sil Hannawaldovi evidentně pomohlo. Na úvod v Kuopiu z toho bylo páté místo a o týden později v domácím Titisee-Neustadt po roce a půl dokonce vítězství, celkem sedmé v kariéře. V rakouském Villachu přidal Sven čtvrté, v Engelbergu pak dokonce druhé místo. Těsně před Vánoci pak v italském Val di Fiemme obsadil shodně dvakrát pátou pozici. Před Turné čtyř můstků tedy mohl být v naprostém klidu. V úvodní štaci Turné v Oberstdorfu svěřenec Reinharda Hesse předvedl dva shodné výkony dlouhé 122 metrů, což mu stačilo k pohodlné výhře o osm bodů před Rakušanem Martinem Höllwarthem. Po Bischofshofenu 1998 se jednalo o jeho druhou výhru v prestižním miniseriálu. A to rozhodně nebylo vše. Ani v Ga-Pa totiž mistra světa v letech nikdo nepřemohl, byť Rakušan Widhölzl mu dýchal na záda a ztratil na něj pouze 1,7 bodu. Do Rakouska tedy Sven odjížděl jako vedoucí muž Turné a stále měl šanci jako první muž vyhrát všechny čtyři závody v jednom roce. V Innsbrucku se k tomuto zápisu do historie přiblížil, když v někdejším dvojnásobném dějišti olympijských her všechny ostatní doslova rozdrtil. Jako jediný dokázal v celém závodě skočit za sto třicet metrů, dokonce si na svoje konto v prvním skoku zapsal výkon 134,5 metru, který je i nyní (2013) stále platným rekordem můstku. Ve druhém už pak s 128 metry, mimochodem ani tomuto výkonu se nikdo v celém klání ani nepřiblížil, jenom kontroloval pozici. Druhý Polák Adam Malysz, který na Turné obhajoval loňské prvenství, zaostal o třiadvacet bodů. Po takovém představení před Bischofshofenem jenom málokdo pochyboval o tom, že Hannawald se stane první skokanem historie, jenž dokáže ovládnout všechny čtyři díly Turné v jednom roce. Ovšem na druhém z rakouských můstků to neměl ani zdaleka tak jednoduché. Velkým soupeřem pro něj byl mladý Fin Matti Hautamäki. Jenže nakonec ani rodák z Oulu nestačil a o 2,5 bodu Němci podlehl. Dne 6. ledna 2002 tak Sven Hannawald dovršil jako první skokan v historii sezónní Grand Slam na Turné čtyř můstků, když opanoval všechny čtyři závody. Nepovedlo se to nikomu před ním a zatím ani po něm (2013). Svena díky jeho fenomenálnímu úspěchu začalo milovat celé Německo, zvláště pak mladé fanynky, které musely být téměř kříšeny, když se jejich idol objevil na můstku. Někdejší vicemistr světa na Turné zaujal i odborníky, když ve všech závodech vynechával kvalifikaci. Mohl si to dovolit, neboť byl v elitní patnáctce Světového poháru, která měla účast v závodě předem jistou. Jelikož se na Turné skáče zvláštním K.O. systémem, kdy proti sobě nastupují skokani ve vzájemných duelech proti sobě a ten horší vypadává, tedy pokud se nevejde mezi pět šťastně poražených, nastupoval Němec po vynechání kvalifikace vždy proti jejímu vítězi. Prakticky vždy proto riskoval, že pokud by se mu skok nepovedl, vypadl by, protože se potkával jen s těmi nejlepšími a na ty by průměrný skok nestačil. Jenže Němec měl tak veliké sebevědomí, že tuto riskantní proceduru vždy podstupoval. Ostatní závodníky tím vystavoval obrovskému tlaku a mohl také ovlivnit jejich výkon. Každý skokan totiž věděl, že proti Hannawaldovi v současné formě těžko zvítězí, a proto musel spoléhat na to, že se vměstná mezi šťastné poražené. Tato psychická zátěž bezesporu mohla skokany připravit ve výsledku až o několik metrů. Svenova finta je dodnes originální a žádný jiný závodník ji nenapodobil. I to svědčí o neuvěřitelné sebedůvěře, kterou v průběhu Turné sedmadvacetiletý závodník disponoval. Švýcarské zjevení mu vzalo olympijské zlato Na vítězné cestě chtěl Hannawald zůstat i po Turné a povedlo se mu to, když ovládl klání doma ve Willingenu a připsal si dvanáctý triumf ve Světovém poháru v kariéře. Po pěti výhrách v řadě pak následovala dvě těsná druhá místa v polském Zakopaném, přemožiteli se mu stali Matti Hautamäki a domácí Adam Malysz. Před olympijskými hrami si tedy Němec nemohl přát lepší výkonnost. A že bude v Salt Lake City hlavním favoritem, o tom nepochyboval ani jeho nejzarytější odpůrce. V areálu Park City se skokani poprvé představili 10. února 2002 v závodu na středním můstku. A Hannawald měl o motivaci postaráno, vždyť individuální olympijská medaile mu chyběla, přestože před hrami v Naganu patřil mezi širší okruh favoritů. A jasný král Turné v prvním kole svou třídu předvedl, skokem 97 metrů se zařadil na druhé místo. První byl senzačně švýcarský mladík Simon Amman, šestý muž Turné čtyř můstků, ale pro laickou veřejnost téměř neznámý skokan, jenž skočil o metr dále. Třetí Adam Malysz sice doskočil na značku 98,5 metru, ale po problémech na odjezdu dostal velice nízké stylové známky. Vše mělo rozhodnout druhé kolo. Hannawald skákal druhý od konce a skočil 99 metrů, čímž bezpečně překonal Malysze, jenže na můstku byl ještě po prvním kole vedoucí Simon Amman. A Švýcar výkonem jenom o metr kratším vedení udržel a o jeden a půl bodu zvítězil. Hannawaldovi se první zlatý sen rozplynul a mohl za to skokan, jehož před sezónou znal málokdo. Druhá možnost na zlato přišla v královském klání na velkém můstku o tři dny později. A znovu to byl souboj dvou mužů, Ammana a Hannawalda. Po úvodním skoku se oba dělili díky shodnému výkonu 132,5 metru o vedení. Ve druhém kole švýcarský „Harry Potter“ dopadl na značku umístěnou ještě o půl metrů dále a vystavil Němce pod obrovský tlak. A Sven tento nápor nezvládl. Předvedl výkon 131 metrů, jenže neustál odjezd a po zádech jel několik metrů po sněhu. Mohl tak zapomenout nejen na zlato, ale i na medaili. Tu nakonec prohrál o pouhých sedm desetin bodu s Finem Hautamäkim. Utěšovat ho mohl fakt, že ani při nepokaženém odjezdu by Ammana s největší pravděpodobností neohrozil. Ale jako by se bohové nad německým skokanem přeci jenom smilovali v týmovém závodě. V něm už byl držitelem stříbra z Nagana. Němci se po celý závod přetahovali o vedení s Finy, které táhli Hautamäki a Ahonen. Nakonec se ovšem po posledním skoku Martina Schmitta radovali zástupci německé skokanské školy a to o pouhou jednu desetinu bodu, tedy nejmenší možný rozdíl. Hannawald se tak dočkal vytouženého olympijského zlata, i když „pouze“ v soutěži družstev. O to individuální ho připravil švýcarský zázrak jménem Simon Amman. Po amerických hrách měl Sven další možnost k zisku medaile hned v březnu na mistrovství světa v letech v Harrachově, kam přijel jako obhájce triumfu. Závod zkrácený pouze na dvě kola kvůli nepřízni počasí suverénně opanoval před krajanem Schmittem a získal druhý titul a již třetí cenný kov v řadě. Extratřídu potvrdil i ve Falunu a Trondheimu, kde byl třetí a následně i v norské metropoli Oslu, odkud si pro změnu odvezl druhé místo. Životní sezóna mu nakonec v celkovém hodnocení Světového poháru stačila na druhé místo za polským orlem Adamem Malyszem. O atak velkého křišťálového glóbu ho připravilo vynechání dvou závodů v Japonsku a poté také podniku v Lahti těsně po olympijských hrách. Stále mezi elitou, ale bez triumfu Mezi sezónami si Hannawald mohl užívat statusu celebrity, však si také na konci roku odnesl cenu pro německého sportovce roku, ale on sám moc dobře věděl, že z minulosti se žít nedá a doufal v navázání na úspěšný minulý ročník. Úvod ve finském Kuusamu tomu ovšem moc nenasvědčoval, dvě umístění v páté desítce ho příliš nenaplňovala optimismem. Na druhou stranu Hannawald míval vždy horší začátky a forma se mu pravidelně zvedala s přibližujícím se Turné čtyř můstků. A tato pravda platila i tentokrát. V Titisee-Neudstadt se objevila první vlaštovka v podobě čtvrtého místa a v Engelbergu již to bylo celé hejno, když Sven skončil nejprve třetí, aby dva dny před Štědrým den roku 2002 zvítězil, v dlouhodobém seriálu potřinácté v kariéře. Následujícím podnikem bylo čtyřdílné Turné, kde loni opanoval všechny závody, což se letos zdálo jako nemožný úkol. Ovšem již osmadvacetiletý skokan při první zastávce v Oberstdorfu skutečně zvítězil a ovládl tak na prestižním podniku páté klání v řadě. Jenže druhý díl v Ga-Pa se mu vůbec nepovedl, skončil až dvanáctý a prakticky ztratil šance na obhajobu prvenství. V Innsbrucku se sice vrátil čtvrtým místem mezi elitu, jenže závod vyhrál jeho největší soupeř ‘Janne Ahonen z Finska, jenž tak ještě zvýšil svůj náskok na Hannawalda. V Bischofshofenu se dá vždy stáhnout ještě veliké manko, jenže tentokrát se to Hannawaldovi nepodařilo. Sice skončil druhý a Ahonena porazil, ale pouze o 3,1 bodu, zatímco před závěrečným závodem na něj ztrácel 26,7 bodu. Tentokrát tedy Němec skončil druhý a zopakoval své umístění z roku 1998. V tomto ročníku se Sven jednoznačně kromě Turné zaměřil také na celkové hodnocení Světového poháru, které ještě v kariéře nevyhrál. A body sbíral opravdu poctivě. V Liberci skončil pátý a v Zakopaném dokonce oba závody opanoval. Jako by chtěl navázat na březen 2000, kdy vyhrál tři závody v řadě. Následně totiž přidal druhé a další první místo při letech v Bad Mitterdorfu, aby skvostnou šňůru završil 8. února 2003 na domácím můstku ve Willingenu. Málokdo by tehdy čekal, že právě tento triumf bude Svenovým posledním vítězstvím v kariéře. Naopak se všichni těšili, co stříbrný olympijský medailista předvede na mistrovství světa ve Val di Fiemme. Jenže jako kdyby leccos naznačil už druhý závod ve Willingenu, v němž skončil Hannawald až šestatřicátý. Při startu na velkém můstku se z velké dálky díval na souboj Malysze s Hautamäkim o zlato a skončil sedmý. Po týmovém čtvrtém místě přišel na řadu střední můstek, kde německý superfavorit vyhořel ještě více a skončil čtyřiadvacátý. Střední můstky Hannawaldovi nikdy neseděli, ale toto umístění přeci jenom bylo až příliš velkou potupou. Neúspěšný šampionát se na německé jedničce příliš nepodepsal a Hannawald i nadále předváděl velice kvalitní výkony. V Oslu a Lahti obsadil třetí místo a při letech v Planici po čtvrtém místě na konec sezóny přidal i stříbrnou příčku. Bylo to poslední pódiové umístění v kariéře dvojnásobného mistra světa v letech na lyžích. V konečném hodnocení Světového poháru mu však ani tento výsledek nepomohl k vítězství, když ho stejně jako před rokem překonal Adam Malysz a Sven se musel spokojit s druhým místem. Tentokrát prohrál o 122 bodů a mohl litovat, že neletěl do Japonska, kde by ve výborné formě, jíž v té chvíli disponoval, jistě ve třech závodech tento bodový součet dokázal nasbírat. Konec pod tíhou nemoci Ročník 2003/2004 byl pro devětadvacetiletého Hannawalda posledním v kariéře. Přitom jeho úvod nebyl v podání obhájce druhého místa v celkovém hodnocení vůbec špatný. V pěti závodech před Turné čtyř můstků se hned čtyřikrát vešel do desítky nejlepších, nejlépe se mu vedlo v Trondheimu, kde skončil čtvrtý. Samotné Turné ovšem proti předchozím letům bylo ze Svenovi strany protrápené, po osmnáctém místě v Oberstdorfu, skončil devátý v Ga-Pa i Innsbrucku, ale v Bischofshofenu byl až dvaadvacátý a v celkovém pořadí obsadil dvanáctou pozici. Po vrcholu sezóny už se představil jenom v pár závodech, z nichž za pozornost stojí snad jen sedmnácté místo na mistrovství světa v letech v Planici, kde obhajoval svá předchozí dvě prvenství. Poslední závod kariéry absolvoval 28. února 2004 v americkém Park City, kde získal svoji jedinou individuální olympijskou medaili. Tentokrát tu skončil na sedmačtyřicátém místě. Dne 29. dubna Hannawald oznámil, že trpí syndromem vyhoření, který postihuje nejenom vrcholové sportovce. V srpnu roku 2005 oznámil, že je úspěšně vyléčen, ale vzhledem k tomu, že se nechce vystavovat riziku případného návratu nemoci, ukončuje skokanskou kariéru. Následně se začíná věnovat motoristickým závodům. Legendou díky jedinému podniku Oficiálně kariéru ukončil ve třiceti letech, fakticky skončil už v devětadvaceti. Mezi elitou se pohyboval od třiadvaceti let a to po dobu šesti sezón. Často byl obviňován z anorexie, hlavně díky níž prý byl tak dobrý. Dosáhl na řadu úspěchů, získal individuální stříbro na olympijských hrách, mimo to i týmové zlato, stal se dvakrát mistrem světa v letech na lyžích, byl vicemistrem světa, dvakrát druhý skončil v celkovém hodnocení Světového poháru, ale přesto si ho celý svět bude pamatovat hlavně díky osmi dnům, které změnily skokanskou historii. Pokud se podíváme na úspěchy jiných fenomenálních skokanů, Ahonena, Weißfloga, Ammana nebo dalších velikánů, nalezneme daleko hodnotnější výsledky. Vždyť Sven Hannawald se nikdy nestal individuálním mistrem světa na velkém či středním můstku a nikdy nezískal individuální olympijské zlato. Dokonce ani jednou nevyhrál celkovou klasifikaci Světového poháru. Přesto je nepochybně obrovskou legendou, dokázal totiž vyhrát všechny čtyři závody Turné během jednoho ročníku. A to nedokázal nikdo jiný před ním a zatím ani po něm. Proto stačí jenom oněch osm dní a čtyři závody k tomu, aby byl považován za legendu skoku na lyžích. Tenhle výkon totiž zůstane navždy nesmrtelným, stejně jako jeho autor.Úspěchy: - Vítěz Turné čtyř můstků 2002 (jako jediný vyhrál v jednom roce všechny závody), 2x druhý (1998, 2003)- ZOH stříbro na středním můstku (Salt Lake City – 2002), zlato a stříbro v týmové soutěži (2002, 1998)- stříbro na velkém můstku MS (Ramsau – 1999), zlato v týmech (1999, 2001), bronz střední můstek (2001)- 2x mistr světa v letech (2000, 2002), 1x stříbro na MS v letech (1998)- 2x druhý v celkovém hodnocení Světového poháru - Sportovec Německa roku 2002.…zobrazit celý životopis