Theodor Gebre Selassie

Theodor Gebre Selassie, narozený 24. prosince 1986 v Třebíči, je český fotbalový záložník, momentálně působící v týmu Slovan Liberec, kde je na hostování do konce sezony z SK Slavia Praha.
Jeho rodina pochází původem z Etiopie, ale Theo se sám narodil již v České socialistické republice, konkrétně v Třebíči. S fotbalem začínal ve Velkém Meziříčí, odkud si ho vytáhla do svého týmu Jihlava. Propracovával se rok co rok výše a výše a už to vypadalo, že zapadne do prvního kádru Jihlavy. Byl však poslán na hostování zpět do Velkého Meziříčí. Po roce si ho ale vytáhl nazpátek trenér Bokša a zařadil ho do prvního týmu Jihlavy. Na začátku sezony 2007/2008 si ho pak do týmu vybrala pražská Slavia, se kterou podepsal čtyřletý kontrakt. V sezoně 2007/2008 získal se Slavií mistrovský titul. Od podzimu 2008 pak hostuje v Liberci.

Theo má za sebou i starty v reprezentaci do 21 let a stal se tak prvním fotbalistou tmavé pleti v českých reprezentačních výběrech a druhým černošským reprezentantem ČR vůbec (po basketbalistovi Maurici Whitfieldovi).

Ve zkratce:
Někteří jsou prostě blbí, říká Theodor Gebre Selassie
Stav: svobodný, přítelkyně Leona, sestra Anna – „hraje výborně házenou, dostala se do reprezentace kadetek“
Kariéra: FC Velké Meziříčí,FC Vysočina Jihlava,SK Slavia Praha,FC Slovan Liberec...
Povolání: student 4. ročníku ISŠ stavební v Jihlavě,fotbalista,trenér VelkoMeziříčských Lvíčat.
Záliby: film – „nemusím horory ani české filmy“
Hudba – „black music, český neposlouchám vůbec“
Oblíbené jídlo: řízek s bramborovým salátem, „nemám rád knedlíky ani rýži“
Pití: coca cola, frisko, „někdy si dám i pivo“

Rozhovor s Theodorem:
• Na hřišti ho nelze přehlédnout. A nejen proto, že po otci zdědil černou barvu pleti. Ve Velkém Meziříčí, kde do konce roku hostuje z třetiligové jihlavské juniorky, se z něj stal okamžitě pilíř obrany. Theodor Gebre Selassie vůbec nepřipomíná osmnáctiletého vyjukaného zajíce. Hraje s velkým přehledem, zdobí ho technika. Ale nejen sportem živ je člověk. V květnu ho čeká maturita na ISŠ stavební v Jihlavě. „Jestli mě k ní pustí,“ usmívá se.
• Máte ve škole problémy?
No, ke konci třeťáku trochu byly. Ale jinak je to snad v pohodě. Neříkám, že mě to úplně baví, ale člověk by měl něco vystudovat. Do třídy chodím spolu s Romanem Invaldem, on je taky z Meziříčí. Ale problémy s uvolňováním třeba na dopolední tréninky jsme nikdy neměli.
• Oba vaši rodiče jsou vysokoškoláci. Půjdete v jejich šlépějích?
Na vysokou bych se rád dostal. Nějakou tělovýchovu, aby to mělo něco společnýho se sportem. Dokážu si představit, že bych pak někde trénoval. Ale nic jinýho kromě sportu bych dělat nechtěl.
• Máte na české poměry nezvyklé jméno i příjmení. Jak jste k němu přišel?
To je trochu složitější.
• Tak s chutí do toho...
Táta pochází z Etiopie. Jmenuje se Gebre Selassie Chamola. A tam je zvykem, že syn přebírá příjmení po křestním jménu otce. A Theodor? To byl prý nějaký etiopský císař.
• Nemáte něco společného se slavným atletem Heilem Gebreselassiem?
(směje se) Ne, tohle jméno je v Etiopii běžné asi jako tady Novák.
• Vy tedy pocházíte z Etiopie?
Ne, narodil jsem se tady. Rodiče se seznámili na vysoké škole v Olomouci. Ale pak vypukla v Etiopii válka a táta dostal povolávací rozkaz. Naštěstí byl jako student medicíny pod ochranou Červeného kříže. Tím pádem nemusel bojovat, ale ošetřoval raněné. Domů se vrátil, až když mi byly čtyři roky. Dokonce ani na svatbu nemohl přijet. Naši byli oddáni v zastoupení.
• To jste otce viděl až ve čtyřech letech?
Ne, s mamkou jsme tam za ním letěli už před tím. Ale z toho si pamatuju jen to, že jsem letěl letadlem.
• Od té doby jste v Africe nebyl?
Nebyl. Ale chystáme se tam, to určitě. Jenže ono je to finančně dost náročný. A v současný době dostavujeme barák.
• Pojďme jinam. Jak jste se dostal k fotbalu?
To bylo ve druhé třídě. Snad všichni kluci hráli fotbal, tak jsem šel taky. Přišel jsem na trénink a zalíbilo se mi to. Po mamce jsem hrál ještě chvíli házenou, ale brzy jsem se musel rozhodnout.
• Měl jste nějaké vzory?
Spíš to byli útočníci. Thiery Henry, Ronaldinho, Beckhamovy přímáky. A z obránců Rio Ferdinand.
• Brzy jste se dostal do Jihlavy. Jak?
Přes pana Fikese, tehdy se mnou šli ještě Lukáš Halámek a Roman Invald. Ještě na základce jsem dojížděl, až od střední školy jsem bydlel v Jihlavě na internátě. Ale na školním, na tom fotbalovém bych se nenaučil už vůbec nic (směje se). V první dorostenecké lize jsem pravidelně nastupoval až loni.
• Letos jste z dorostu přestoupil do juniorky. Jenže těsně po začátku jste byl s několika spoluhráči uvolněn na hostování. Jak jste to vzal?
Úplně v pohodě. Pan Vrzáček vysvětloval, že je letos potřeba udržet všechny soutěže, co se v Jihlavě hrajou a sázet se bude na zkušenější. Jsem rád, že to bylo do Meziříčí, jinam bych snad ani nešel. Samozřejmě, že mě to táhne do vyšší soutěže, ale i divize je kvalitní. Hostování mám do konce roku, pak se uvidí.
• Takže v Meziříčí spokojenost?
Teď určitě. Po pěti kolech jsme byli sice poslední, ale vítězstvím s Vyškovem jsme se chytli. Mužstvo si víc věří, je tady větší klid.
• A vy jste z postu stopera vstřelil tři góly ve dvou zápasech. To asi dlouho nepamatujete...
To je pravda. Já nikdy nebyl střelec, vždycky jsem radši přihrával. Pamatuju, že v mladších žácích jsem dal čtyři góly v jednom zápase, ale to byla spíš výjimka. Vždycky mě to táhlo víc dopředu, ale už poslední rok v dorostu jsem hrál v obraně.
• Vzpomenete si, kdy jste si poprvé fotbalem vydělal peníze?
To bylo v mladších žácích, na jednom výběru jsem dostal padesát korun. Pak až v Jihlavě poslední sezónu a teď tady.
• Utrácíte?
To si nemyslím. Když si na něco našetřím, tak si to koupím. Momentálně střádám na mobilní telefon.
• A co záliby?
Řekl bych škola, ale to bych kecal (směje se). Mám rád filmy a muziku, ale ty český moc nemusím. Ani horory, i když teď jsem vlastně v kině na jednom byl.
• Jeden váš nástupce ve starších žácích prohlásil, že by rád v Premier League vyhrál Ligu mistrů. Měl jste taky podobné sny?
Jsem realista. Říkám si, že by bylo příjemné hrát českou ligu.
• Theo, ta otázka se nabízí. Česká společnost je poměrně rasisticky založená. Neměl jste s tím někdy problémy?
Ve škole vůbec ne, tam jsem byl oblíbenej. Při fotbale už je to něco jinýho. Ve větších městech to bývá v pohodě, horší je to v malých dědinách. Tam občas někdo něco inteligentního zakřičí. Ale beru to v pohodě, někteří lidi jsou prostě blbí (směje se).
• Říkal jste, že u filmů a hudby české interprety zrovna nepreferujete. Vypadá to, že se vám v Česku tak úplně nelíbí...
V každý zemi jsou nějaký problémy, nedělám si iluze. Ale táhne mě to někam na Západ, to nepopírám.
• Co vám tady vadí nejvíc?
(chvílí přemýšlí) Třeba teď ten zásah na Czech Teku. Ty lidi se tam přišli bavit, neviděl bych v tom nic závažnýho. A pak si někde nacisti hajlujou a neděje se vůbec nic.
• Theo, ta otázka se nabízí. Česká společnost je poměrně rasisticky založená. Neměl jste s tím někdy problémy?
Ve škole vůbec ne, tam jsem byl oblíbenej. Při fotbale už je to něco jinýho. Ve větších městech to bývá v pohodě, horší je to v malých dědinách. Tam občas někdo něco inteligentního zakřičí. Ale beru to v pohodě, někteří lidi jsou prostě blbí (směje se).
• Říkal jste, že u filmů a hudby české interprety zrovna nepreferujete. Vypadá to, že se vám v Česku tak úplně nelíbí...
V každý zemi jsou nějaký problémy, nedělám si iluze. Ale táhne mě to někam na Západ, to nepopírám.
• Co vám tady vadí nejvíc?
(chvílí přemýšlí) Třeba teď ten zásah na Czech Teku. Ty lidi se tam přišli bavit, neviděl bych v tom nic závažnýho. A pak si někde nacisti hajlujou a neděje se vůbec nic.
Naši měli ještě týden počkat
Narozeniny na Štědrý den? Smůla, že? To pak člověku přijde líto, že dvojí nadílka je shrnuta do jedné. „Taky jsem to vždycky takhle pociťoval, říkal jsem si, že dostanu nejmíň. Ale ono to tak není, rodiče mi spoustu věcí kupujou v průběhu roku,“ prozrazuje. Spíš mu „vadí“ jiná věc. „Kdyby naši týden počkali, mohl jsem hrát ještě rok za dorostence,“ směje se. Kdy slaví svátek, když jméno Theodor se v českém kalendáři nevyskytuje? „23. října. V počeštěné verzi Teodor,“ vysvětluje mladík.

Co o něm řekli:

RADOVAN ZEMAN (SOUČASNÝ TRENÉR): Je bezesporu talentovaný hráč. Poctivý v tréninku, velice dobře zapadl do party, i do týmu z koncepčního hlediska. Když na sobě bude pracovat, může to dotáhnout hodně daleko.

ALEŠ KŘEČEK (BÝVALÝ TRENÉR): Je to jeden z nejperspektivnějších hráčů, co jsem vedl. Fotbalově vyspělý dynamický hráč s výbornou technikou, přirozeným pohybem, který to má navíc srovnané v hlavě. Nikdy jsem s ním neměl sebemenší problémy. Kdybych měl na někoho vsadit, že bude hrát první ligu, byl by to jednoznačně on.