Catherine Deneuve

herečka

Věk:

73

Narození:

22. 10. 1943 , Paříž, Francie

Znamení:

váhy   |  aktuální horoskop

Výška:

168 cm

Další údaje:

skrýt

zobrazit váhu, barvu očí, barvu vlasů, postavu, národnost, rasu, náboženství,

Váha:

přidej váhu

Barva očí:

světle hnědá

Barva vlasů:

obarvené - blond

Postava:

normální

Národnost:

francouzská

Rasa:

běloch

Náboženství:

římskokatolické

Velikost bot:

přidej velikost bot

Velikost oblečení:

přidej velikost oblečení

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

84 se líbí, 8 se nelíbí

Je třetí ze čtyř dcer herců Maurice Dorléaca a Renée Deneuveové, kteří u svých dětí nijak nepodporovali zájem o svou profesi. Na rozdíl od své o rok a půl starší sestry Françoise Dorléacové, která zahynula 1967 při autohavárii, neprojevovala C. D. žádný zájem o herectví, ale toužila stát se módní návrhářkou. Studovala na La Fontainově gymnáziu, kde byla spolu s ostatními spolužačkami vybrána k účinkování ve filmu Gymnazistky (r. A. Hunebelle). Jednalo se spíš o statování, podobně jako ve dvou dalších filmech. V sedmnácti letech se seznámila s režisérem Rogerem Vadimem, který z ní chtěl udělat hvězdu jako předtím z Brigitte Bardotové. Natočili spolu ale pouze jediný film, aktualizovaný přepis dvou románů markýze de Sada Neřest a Ctnost, v němž jako uvědomělá účastnice protifašistického odboje ztělesňovala druhou z těchto vlastností. Ačkoliv se Vadimova snaha minula účinkem, zůstala kromě tohoto snímku ještě jedna trvalejší vzpomínka na jejich krátký vztah, syn Christian. Zásadní zvrat v její kariéře učinil teprve režisér Jacques Demy, k němuž pojala plnou důvěru, neboť jí pomohl svým citlivým přístupem odhalit její herecké schopnosti. Pod jeho vedením vytvořila dvě klíčové role, jimiž na sebe upozornila i za hranicemi své vlasti: prodavačka deštníků Geneviève, donucená okolnostmi vzdát se své první lásky, v hudebním melodramatu Paraplíčka ze Cherbourgu; blonďatá učitelka tance Delphine, která se svou sestrou-dvojčetem (F. Dorléacová) potká během lidové slavnosti muže svých snů, v muzikálu Slečinky z Rochefortu. Přechod k dramaticky složitějším charakterům znamenala role duševně vyšinuté belgické manikýrky Carol, která podlehne chorobným vražedným představám, v psychothrilleru Ošklivost (r. R. Polanski). Další důležitou zkušeností pro ni byla spolupráce se slavným španělským režisérem Luisem Buñuelem, který jí svěřil psychologicky náročné úlohy rozporuplných mladých žen, pod jejichž zdánlivě klidným a spořádaným zevnějškem se skrývají nepřiznané spodní proudy jejich charakteru: citově vyprahlá a znuděná vdaná žena Séverine, která si z rozmaru zpestřuje život prostitucí, ve film. adaptaci románu Josepha Kessela Kráska dne; osiřelá a tělesně zmrzačená Tristana, mstící se za nešťastný osud na svých nejbližších, v komorním dramatu Tristana. Její tajemně chladná a oduševnělá krása, v níž se mísí romantická křehkost, něha a inteligence s hrdostí, emocionální odměřeností a povahovou nejednoznačností, si postupně podmanila řadu významných světových režisérů, v jejichž dílech nejrůznějších žánrů dokázala přesvědčivě ztvárnit stejně tak postavy frustrovaných a senzitivních manželek jako romanticky založených a svůdných krásek či energických a podnikavých žen. Přestože vytvořila mnoho působivých kreací, jež z ní učinily uznávanou charakterní herečku a mezinárodní hvězdu, prestižních ocenění obdržela poskrovnu. Césarem 1980 a Donatellovým Davidem 1980 byla odměněna její úloha obětavé a statečné Marion Steinerové, herečky a ředitelky divadla, jejíž muž-divadelní ředitel (Heinz Bennent), se skrývá pro svůj židovský původ v podzemí divadla, v melodramatu z okupované Paříže Poslední metro (r. F. Truffaut). O deset let později byla nominována na Oscara 1992 a získala Césara 1992 za roli zdrženlivé Elaine, majitelky plantáže, která se zamiluje do téhož mladého muže-námořního důstojníka (Vincent Pérez) jako její adoptivní dcera asijského původu, v milostném dramatu z dob konce koloniální nadvlády Indočína (r. R. Wargnier). Volpiho pohárem na MFF v Benátkách 1998 byl oceněn její výkon v úloze Marianne Malivertové, která se postupně promění z neurotické, alkoholem devastované a rezignované trosky v činorodou bytost, v thrilleru ze zákulisí obchodu s drahokamy Place Vendôme - Svět diamantů (r. N. Garciová). 1971 založila C. D. produkční společnost Films de la Citrouille. Poč. 80. let začala spolupracovat s renomovanými firmami v reklamě, kde kromě výrobků řady Chanel také předváděla šperky a svůj vlastní parfém. Již od konce 60. let, kdy ji americký časopis Look povýšil na nejkrásnější ženu světa, je považována za první dámu francouzského filmu. 1985 ji občané dokonce vybrali, aby propůjčila jako druhá herečka po B. Bardottové svou jemně profilovanou tvář národnímu symbolu Francouzské republiky - Marianně, jejíž busta je vystavena na každé radnici v zemi. 1965-70 byla provdána za anglického fotografa Davida Baileyho. Z milostného vztahu s italským hercem Marcellem Mastroiannim pochází dcera Chiara Mastroianniová, která úspěšně pokračuje v profesi svých rodičů.…zobrazit celý životopis