zavřít
Ema Destinnová

operní pěvkyně

Narození:
26. 2. 1878 , Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí:
28. 1. 1930  ve věku 51 let,  České Budějovice, Československo,  důvod: mrtvice
Znamení:
ryby  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

567 se líbí, 20 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Do dějin umění se výrazným způsobem zapsala česká umělkyně Emílie Pavlína Kittlová, známá spíše jako Ema Destinnová. Žena, jejíž kouzlo bylo možné spatřit i slyšet, inspirovala umělce v tvorbě i životě. Její lyrický soprán mohutného a dramaticky zbarveného hlasu společně s hereckým ztvárněním stále znovu vyvolával úžas v koncertních sálech slavných scén začátkem 20. století. Z nápadníků si mohla vybírat a své pěvecké kolegy motivovala k nadprůměrným výkonům. Všestraný umělecký talent projevovala již od mládí. V Praze, kde vyrůstala a kde se také narodila o půlnoci 26. února 1878, začíná její životní pouť. Bohémsky založená rodina Kittlů byla zámožná a měla vlivné styky. Maminka Jindřiška byla za svobodna koncertní pěvkyně a tatínek Emanuel zase známý mecenáš podporující mnoho známých umělců. Uměleckou výchovu své živelné dcery svěřily profesorkám Marii Loewe-Destinn a Otýlii Sklenářové-Malé. Hraní na housle vystřídala dorůstající dívka výrazného citu a živelné povahy postupně za jiné zájmy, které si udržela po celý život. Veřejnosti se poprvé představuje 18-letá Emílie jako autorka divadelních her (Ta první láska, U cíle nebo Rachel), jenž uvádějí mnohá pražská divadla. O pár let později bude již ale Emílie vystupovat pod pseudonymem Ema Destinn na evropských a amerických operních scénách s velkým úspěchem. Poprvé se uchází o místo zpěvačky v Národním divadle a neuspěje. Osazenstvo divadla je zaskočeno temperamentním výstupem mladé dámy. U teprve 20-leté, vnitřně silné a odhodlané ženy je ohnivost patrnější ještě více díky vizáži, kterou se pyšní kočující umělci. Její talent ji ale předurčoval k tomu, čeho později dosahla. Angažmá nakonec získává až na čtvrtý pokus v Berlínské Dvorní opeře. Vzápětí po odehrání role Santuzzy z Mascagniho opery Sedlák kavalír přicházejí další nabídky a pochvalné kondolence. Císař Vilém ll poctí Emu titulem první dramatický soprán Berlínské dvorní opery a různými dary usiluje i o její přízeň. Ema ale chtěla štěstí v partnerském svazkunalézt pouze ve své rodné zemi. Česká zem pro ni byla i jediné místo,kde chtěla žít, přestože mohla mít domov kdekoliv na zemi. V roce 1908 se představila v Národním divadle v Aidě od Verdiho, Libuši a Miladě od Bedřicha Smetany. Z hostování se časem stává trvalý pobyt. Nemusela se zříkat ani těch nejvěhlasnějších koncertních sálů v New Yorku, Londýně nebo Paříži. Ovládala totiž kromě výtvarnictví, psaní, překládání, režírování a komponování písní i velmi dobře několik světových jazyků. Krátce nato, co se mladá nadějná zpěvačka usídlí na rodné půdě, odjíždí za oceán na další turné. Pod taktovkou Gustava Mahlera zde vystupují čeští umělci v Metropolitní opeře s Prodanou nevěstou. Česká klasika má v těchto končinách velmi kladný ohlas a je uvedena ještě několikrát i v jiných státech Ameriky. Přední stránky listu Herald Tribune přinášejí v zimních měsících roku 1909 taková jména jako Bedřich Smetana, Mařenka či Ema Destinn. Známý klavírní virtuos Arthur Rubinstein ve svých 92letech vzpomíná :"Víc jak padesát let tomu je, co se v Paříži poprvé hrála Straussova opera Salome - v německém orignále. Dirigoval sám skladatel a Ema zpívala titulníroli. Myslím, že to byla největší Salome své doby. Ona a Enrico Caruso byli zřejmě jediní, kteří tak mistrně zvládali techniku zpěvu a její dechovou konterolu. Využíval jsem každé příležitosti a navštěvoval koncerty, kde učinkovala. V podání Destinnové a Carusa jsem slyšel i svou oblíbenou Aidu od Verdiho a zamiloval si ji ještě více. Jejich přednosti mi dávali jedinečnou možnost se učit a přenést to na své pianistické hraní. Málokdo z obdivovatelů měl tu možnost Emu poznat i v soukromí. Až v těchto intimních chvílích jsem chápal její velikost. Měla něžné srdce a přitom bouřlivé zároveň. Dokázala každé své roli dát skutečnou hloubku a opravdovost." Jásavý potlesk sklízela Ema častokrát i po boku Gillyho, Šaljapina nebo Zenatella. Tenorista Enrico Caruso byl jeji nejslavnější a nejčastější pěvecký kolega. I on patřil stejně jako dirigent Toscanini či skladatel Puccini k nápadníkům krásné ženy. Ze vzájemného přátelství vzniká opera "Děvče ze zlatého západu", kterou skladatel Puccini premiérově uvádí s E. Carusem a E. Destinnovou. Společně nebo zvlášť učinkují v dalších sezónách v Madame Butterffy (Puccini), Salome (Strauss), Tannhäusr (Wagner), Carmen (Bizet) aj. Popularita madamme Destin byla v rozmezí let 1915 opravdu velká, měla možnost vystupovat ve všech koncertních sálech a potkávala lidi z významných kruhů. Jediným místem, kde snad nikdy nezpívala, byla Itálie. Královna světového sopránu byla nejen velkou umělkyní ale i pokorným člověkem, který vzhlížel k posvátné Italské opeře s respektem. Při jedné zvlášť významné události se roku 1911 potkává s panovnickým párem v Londýně. Zpívá při příležitosti korunovace krále Jiřího V a královny Mary v Covent Garden hymny národů v šesti jazycích. Korunovaní i ostatní přítomní odmění zpěvačku zaslouženě, ostatně jako se to bude dít ještě mnoho let. Bohužel nic netrvá věčně a i zářná hvězda světové umělkyně pohasíná. Probíhající válka v Evropě vše mění a poznamenává mnoho lidských osudů. Nejinak je tomu i v případě Emy Destinnové, která je za spolupráci s národním odbojem internována na svůj Jihočeský zámek ve Stráži nad Nežárkou. Hrdinskou službu české vlasti prokazovala během celé války až do roku 1916, kdy byla prozrazena a rakousko - uherskou policií sledována až do jejího konce. Ema se konečně může naplno věnovat přírodě a zálibám. Zpívá jen v Čechách a na Moravě repertoár domácích skladatelů - Její pastorkyňa, Čertova stěna, Rusalka, Psohlavci aj. Tak náročný život se bohužel podepsal na jejím zdraví. Oční problémy, které na sebe dříve upozorňovaly, klouby a vysoký krevní tlak si teď žádaly větší pozornost. Do zahraničí po válce jezdila už jen málo. V roce 1923 si splnila jeden ze svých snů a provdala se za mechanika Halsbacha, jenž byl o hodně mladší. Bylo jí 45 let. O pět let později uzavírá svou mezinárodní působnost v Londýnské Queen´s Hall. Emu Destinnovou nakonec zdravotní potíže dohánějí v 52 letech, kdy ji postihne mozková příhoda, ze které se už neprobere (28.1.1930). Svůj hlas propůjčila rolím: Milada, Mařenka a oper. Dalibor, Prodaná Nevěsta, Libuše, Čertova stěna, Tajemstvi od Smetany; Eliza z opery Pikova Dama od Čajkovskeho; Valentina z opery Hugoneti a Selika z oper. Afričanka od Meyerbeera; Markétka z opery Faust od Goudonova; oper. Bludný Holanďana Alžběta z oper. Tannhäusr od Wagnera; Donna Anna z oper. Don Giovanniod Mozarta; Carmen z oper. Carmen od Bizeta; Nedda z oper. Komedianti od Loecavala; Motýlek z oper. Madame Batterfly od Pucciniho a jiných. Ema Destinnová je pochována je na Vyšehradském Slavíně. Autor: Pavel Mika…zobrazit celý životopis

Ema Destinnová v Magazínu Osobnosti

  • Výstava připomene pěvkyni Emu Destinnovou

    Výstava připomene pěvkyni Emu Destinnovou

    26. 10. 2013 10:48 Nevšední soukromý i profesionální život pěvkyně Emy Destinnové představí výstava, která se bude konat na Novoměstské radnici v Praze. Návštěvníci uvidí stovku velkoformátových fotografií a videopasáže z hudebního dokumentu Samota duše mé, který natočil Petr Skala. Expozice nazvaná Vita somnium breve (Život snů je krátký) podle životního kréda pěvkyně potrvá od 5. listopadu do 1. prosince.… více

Hledáte také jako: Ema Destinn, Emma Destinová, Emma Destinnová, Emilie Kittlová
Rychlá navigace:videoklipy |novinky |diskuse