Jane Russell

herečka

Narození:

21. 6. 1921 , Bemidji, Minnesota, USA

Úmrtí:

28. 2. 2011  ve věku 89 let,  Santa Maria, Kalifornie, USA ,  důvod: selhání plic

Znamení:

blíženci  

Výška:

170 cm

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

11 se líbí, 1 se nelíbí

Jane Russell se narodila jako Ernestine Jane Geraldine Russell v Bemidji, Minesotě. Byla jedinou dcerou Roye Williama Russella a Gerladine Jacobi. Jejími čtyřmi bratry byli Thomas Ferris Russell, Kenneth Steven Russell, James Hyatt Russell a Wallace Jay Russell. Její rodiče se narodili v Severní Dakotě. Tři její prarodiče se narodili v Kanadě, zatímco její babička – matka jejího otce – se narodila v Německu. Její rodiče byli oddáni r. 1917. Její otec tehdy zastával post nadporučíka americké armády a její matka byla členkou kočovného divadla. Několik let manželství trávili Janiny rodiče v Edmontonu, Albertě, Kanada. Před jejím narození se její matka odstěhovala zpět do USA, aby Jane měla americké občanství. Později se celá rodina přestěhovala do San Fernando Valley v jižní Kalifornii. Od roku 1930 žili v Burbanku, její otec pracoval jako manager v továrně na výrobu mýdla. Janina matka pro ni zařídila lekce hraní na klavír. Jane se zajímala o hudbu, herectví a účastnila se vystoupení na Van Nuysově střední škole. Mezi její první ambice patřilo stát se designerkou, což jí vydrželo do smrti jejího otce (bylo mu 46 let), kdy se rozhodla po maturitě pracovat jako recepční. Živila se též jako fotomodelka a, na přání své matky, studovala divadelní a filmové umění. Hrála s divadlem Maxe Reinhardta a s proslulou herečkou Marií Ouspenskay. V roce 1940 podepsala Jane sedmiletý kontrakt s filmovou společností Howarda Hughese a uskutečnila svůj filmový debut – Zločinec (1943). S uvedením filmu byly potíže, proto se jeho první promítání přesunulo až na rok 1946. Společně s Lanou Turner a Ritou Hayworth představovaly díky svým smyslným křivkám symbol slaďoučkých dívek, přestože se svými mírami, které byly 38D – 24 – 36, a výšce 5 stop a 7 palců byla oproti svým vrstevnicím jiná. Ačkoli film Zločinec nebyl nijak senzačním westernem, stal se kasovním trhákem. Hughes ji proto hodlal obsadit do dalšího filmu, kde by opět předvedla svou dokonalou postavu, nicméně údajně odmítl nabídku od Darryla Zanucka, aby hrála ve filmu Krev v písku. Neobjevila se v žádném filmu až do roku 1946, kdy si zahrála Joanu Kenwood ve filmu Mladá vdova. Roku 1947 se Jane pokusila vydat na hudební dráhu, s Kay Kyser Orchestra nahrála singl “As Long As I Live”. Znovu si zahrála v dalších filmech natočených společností Paramount – v roce 1948 ve filmu Bledá tvář a v roce 1958 ve filmu Syn Bledé tváře. Jane předvedla svůj komediální talent po boku Marilyn Monroe jako Dorothy Shaw ve filmu z roku 1953 Muži radši blondýnky (film byl natočen společností 20th Cenrury Fox). Ten se stal jejím nejznámějším filmem, její nejproslulejší rolí, jelikož zde naplno mohla projevit své herecké umění. Film byl velice kladně přijat. Zahrála si ve dvou filmech po boku Roberta Mitchuma – Jeho druh ženy (1951) a Macao (1952). S dalšími uznávanými umělci, včetně Franka Sinatry a Groucha Marxe, si zahrála v komedii Dvojitý dynamit (1951); ve filmu Příběh z Las Vegas (1952) hrála s Victorem Maturem, Vincentem Pricem a Hoagym Carmichaelem; s Jeffem Chandlerem ve filmu Foxfire (1955); a konečně s Clarkem Gablem a Robertem Ryanem ve Vysokém muži (1955). V produkci Howard Hughes RKO si zahrála ve filmu Francouzská spojka (1954). Na závěr filmu, kde se Jane objevila v jednodílných plavkách se strategickým proříznutím na těch správných místech, předvedla provokativní hudební číslo nazvané “Lookin´for Trouble”. Ve své autobiografii uvedla, že tento odhalující outfit byl Hughesovou alternativou k původnímu kostýmnímu návrhu – bikinám. Jane a její první manžel, Bob Waterfiel, založili Russ-Field Productions. Produkovali film Muži se žení s brunetami (1955), Král a čtyři královny (1956) v hlavních rolích s Clarkem Gablem a Eleanor Parker, Běh za sluncem (1956) a The Fuzzy Ping Nightgown (1957). Její výkon ve filmu Muži se žení s brunetami, kde hrála s Jeanne Crain, a v dramatu Vzpoura Mamie Stover (1956) znovu prokázal její herecké schopnosti. Ale po filmu The Fuzzy Ping Nightgown (1957), který naprosto propadl, se po dobu sedmi let neukázala na stříbrném plátně. V říjnu 1957 debutovala v úspěšné solo vystoupení z nightclubu Sands Hotelu v Las Vegas. Později též dostála svým závazkům v U.S., Kanadě, Mexiku, Jižní Americe a Evropě. V září 1961 debutovala s Janus tour v Nové Anglii. Na sklonku roku 1961 hrála ve hře Skylark v Drury Lane Theatre v Chicagu. A v listopadu 1962 hrála ve hře Zvony zvoní ve Westchester Town House v Yonkersu, New Yorku. Její další filmová role přišla se snímkem Osud je lovec (1964). Od té doby vyrobila jen čtyři další filmy, ve dvou z nich zato zahrála velmi charakterní role. V roce 1971 zazářila v muzikálu Společnost na Brodwayi, kde vystřídala Elainu Stritch, a to po dobu šesti měsíců. V sedmdesátých letech též začala vystupovat jako komentátorka v televizi. V roce 1958 napsala svou autobiografii Jane Russell: Má cesta a mé odbočky. Roku 1989 obdržela od Women´s International Center cenu Living Legacy. Její ruce a chodidla jsou vtisknuty na dvoře Graumanova Čínského divadla a má svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy na Hollywood Boulevardu. Janin život byl roku 2001 vykreslen Rennee Hendersonem v minisériíi Blondýny na kanálu CBS, a to na základě novely Joyce Carol Oates. Minisérie je o Jane Russell a Marilyn Monroe, které opouští své otisky u Graumanova Čínského divadla ve filmu HBO, který nese název Norma Jane & Marilyn a hlavní role ztvárnily Ashley Judd a Mira Sorino. Jane měla tři manželi: člena fotbalového profi týmu Boba Waterfielda (vzali se dne 24. dubna 1943, rozvedli se v červenci 1968); herce Rogera Barretta (vzali se dne 25. srpna 1968, jejich manželství ukončila Rogerova smrt dne 18. listopadu 1968); realitního makléře Johna Calvina Peoplese (vzali se dne 31. ledna 1974 a jejich manželství bylo opět ukončeno jeho smrtí dne 9. dubna 1999). Se svým posledním manželem žili několik let v Sedoně, Arizona, ale většinu manželského života prožili v Montecitu, Kalifornii. V únoru roku 1952 se svým prvním manželem Bobem adoptovali holčičku – Tracy. V prosinci téhož roku adoptovali patnáctiměsíčního chlapce – Tomase. A roku 1956 adoptovali devítiměsíčního chlapce – Roberta Johna. Jane byla neplodná, v roce 1955 založila World Adoption International Fund (WAIF), organizaci, která umisťovala děti do náhradních rodin; tato organizace byla první, která prováděla adopci dětí z cizích zemí do Ameriky. Jane ve své autobiografii uvedla, že ve svých 19 letech byla gravidní a podstoupila interrupci. Bylo to prý tak příšerné, že málem sama přišla o život. Po té, co se dostala na pohotovost, se jí doktor zeptal: „Který řezník Vám to udělal?“ Od té doby Jane nemohla otěhotnět a stala se z ní zapřísáhlá odpůrkyně interrupcí. Ačkoli na filmovém plátně měla image sexuální bohyně, v jejím soukromém životě se neobjevovaly žádné senzace a skandály, jak tomu bylo u ostatních herců, například u Lany Turner. Přesto ve své autobiografii Jane přiznává, že přežila bez zranění dvoje znásilnění, že její první manželství bylo poskvrněné oboustrannou nevěrou a násilím a že byla od mládí alkoholičkou. Také odhalila, že byla rozenou křesťankou, což byla jedna z věcí, které jí pomohly přežít. Když byla na vrcholu své kariéry, odstartovala “Hollywood Christian Group”, týdenní předčítání z Bible, které se odehrávalo u ní v domě a bylo uřčeno křesťanům z filmového průmyslu – byli mezi nimi i ty největší hvězdy. Čas od času se objevovala v programu Chvalte Pána a Trinity Broadcasting Network, což je křesťanský televizní kanál. Byla Republikánka, která společně s Loiu Costellem, Dickem Powellem, June Allyson, Anitou Louise, Louellou Parson a mnohými dalšími navštívila Eisenhowera během jeho inaugurace. Jane žije v Santa Maria Valley na Centrálním pobřeží Kalifornie. …zobrazit celý životopis