![]() |
herečka
- Narození:
- 1. 11. 1907 , Praha, Rakousko - Uhersko
- Úmrtí:
- 14. 4. 1972 ve věku 64 let, Praha, Československo †
- Znamení:
- štír
- Výška:
- přidej výšku
- Hodnotit:
Marie Burešová vyzkoušela svůj talent poprvé v Ústí nad Labem, kde jako sedmnáctiletá pobývala u své sestry a vystoupila roku 1924 na ochotnickém jevišti. Ve školním roce 1927/28 se stala posluchačkou prvního ročníku drama- tického oddělení Státní konzervatoře, kde byla její profesorkou žačka Hany Kvapilové, Anna Suchánková, členka činohry Národního divadla. Téhož roku však Burešová školu opouští, aby hrála v žižkovském divadle Akropolis a také menší role v Národním divadle. V letech 1930-1934 se stává elévkou činohry Národního divadla a vyvíjí se pod vlivem K. H. Hilara (přehled rolí viz web Národní divadlo, archív). 1. 9. 1934 hraje poprvé v E. F. Burianově divadle D 35 v Mozarteu, Jungmannova 30, jehož přední členkou se stává. Její první rolí zde byla Jessika v Burianově úpravě Shakespearova Kupce benátského. Získává zde průpravu v hudebně stylizované recitaci (voiceband), zpěvu i tanci (choreografové Saša Machov a Nina Jirsíková). Její alt byl občas nucen jít až do výšek, jak dokládá deska s písní její Polly z Brechtovy-Weillovy Žebrácké opery. V památné inscenaci Burianovy kompozice z lidové poezie Vojna, s níž Déčko hostovalo též ve Švýcarsku, ztělesnila mladou těhotnou ženu, která při hře na slepou bábu upadne na hrob, do jehož kříže je zabodnuta šavle – tak zjistí, že její muž padl. V komedii Adolfa Hoffmeistra Mládí ve hře byla se svou častou kolegyní Jiřinou Stránskou ve zpěvu stylizována podle německé herečky a zpěvačky Marleny Dietrich. Kritik A. M. Píša se zmiňuje, že Burešová zde byla „nervně pružná a ostře výrazná.“ Ve hře Friedricha Wolfa John D dobývá svět zpívala v roli prostitutky dravou baladu bídy. V dramatizaci Máchova Máje působila ve voicebandovém kvartetu. (Z inscenace se dochovaly dva scénické filmy - Čeňka Zahradníčka a Jiřího Lehovce a Lola Skrbková vydala s pomocí značek režijní knihu Máje.) Obě protagonistky, Burešová i Stránská, spolu hrály v Pogodinových Aristokratech i v Nezvalových Milencích z kiosku. Byly dospívajícími školačkami v inscenaci Wedekindova Procitnutí jara, z něhož se rovněž dochoval scénický film. Šlo o tzv. „theatergraph“, který kombinoval hru na scéně s filmem, diaprojekcí a jevištním zvukem podle scénáře. V rozhlase s Déčkem uplatnila ve Zpěvech sladké Francie (nahrávka). V Burianově dramatizaci Máchova Kata zpívala Burešová jako Miláda náročnou píseň od Karla Reinera. Z úpravy Beaumarchaisova Lazebníka sevillského, kde Burešová se Stránskou alternovaly Rosinu, existují dvě desky, kde Burešová zpívá Dostaveníčko s Milošem Liškou či s E. F. Burianem. V další inscenaci theatergraphu – dramatizaci Puškinova Evžena Oněgina – ztělesnila Burešová Taťánu a Stránská Olgu. Obě zachytil scénický film a Burešová mimoto nahrála na desku Taťánin dopis, po kterém film zobrazil surrealisticky sen této postavy. V inscenaci úpravy Laforguova Hamleta III. byla Stránská Ofélií a Burešová herečkou Kate, kterou Hamlet miluje po Oféliině smrti. V dramatizaci Žákovy knihy Škola, základ života ztělesnila Burešová (jako ve stejnojmenném filmu) nesmělou aspirantku profesury, Boženu Lachoutovou. V dramatizaci Goethova Utrpení mladého Werthera byla Burešová vdanou Lottou a Stránská její sestrou Žofií. V První lidové suitě byla Stránská svatou Dorotou i rozvernou Saličkou, kdežto Burešová masopustní Markytkou, kterou doprovází maškara „Drfous“. V Dykově Revoluční trilogii (hra Figaro) byly obě herečky zjemnělými rokokovými aristokratkami. Ve hře Tomanových Lidový král soupeřily v lásce jako zbožná královna Žofie (Stránská) a hříšná lazebnice Zuzana (Burešová). Burešová byla pak titulní hrdinkou Mussetových Marianiných rozmarů. V době 30. let nahrála Burešová na desky několik songů, zvláště tango Vždyť jsem jen žena a píseň pařížské prostitutky Rue de la Gaité na Nezvalův text, jejíž refrén je zpíván na jediném tónu. (Burianova melodie této písně byla později použita jako metafora milostné scény v Nezvalově Manon Lescaut a Burešová ji s playbackem natočila v televizi v pořadu Hříchy mládí.) Roku 1939 se Déčko přestěhovalo do budovy Na Poříčí (dnešní divadlo Archa). Burešová později vzpomínala, že „ pro celé D 40, pro jeho umělce i obecenstvo bylo protektorátní představení Manon rozsvícenou pochodní krásy naší mateřštiny uprostřed protektorátní hrůzy.“ Desky zachytily seznámení a milostnou scénu Manon a rytíře Des Grieux (Vladimír Šmeral) i scénu Manoniny smrti, kde buben za scénou sugeruje Manonin pulsující horečný tep. V Maeterlinckově pouze třikrát hrané pohádkové hře Alladina a Palomid vytvořila Burešová moudrou Astolenu, soupeřící s titulní hrdinkou Stránské. Růžena Vacková o Astoleně Burešové píše: ,V Maeterlinckově princezně je svá nejhlouběji, její štíhlé, citlivé a jenom jakoby pohybem citu dotýkané tělo zachvívá se věštím dechem lyriky, přenáší pak tyto dotyky do rozkmitané tváře, rozkmitané lehýnkými světly, a odeznívá je hlasem, jímž sděluje poselství básnických průhledů do dálek. Magické podrobení slovům a vlivům básnické postavy činí z Marie Burešové předavatelku básnických iluzí, snů a tajemství.´(Žena v umění dramatickém, Praha 1940, s.169. inscenace se hrála i mimo jeviště a předjímala poválečná divadla poezie (viz M. Kouřil: Divadelní prostor,Praha 1945, s.48-50). Partnerem Burešové a Stránské zde byl především Vladimír Šmeral a spojovací texty napsal Vladimír Holan (viz jeho kniha Chór).Partnerem obou byl Vladimír Šmeral. Ten s Burešovou jako Agnes vynikl také v dramatizaci Dykova Krysaře (jejich vstupní dialog dochovala deska). Nezval se pokusil navázat na úspěch Manon Lescaut v sentimentální staropražské hře Loretka , ve které Burešová vytvořila kabaretní zpěvačku Martu, kdežto Stránská titulní hrdinku. Burianova hudba proměnila dílo v náročný muzikál. Z filmů té doby zachycuje recitaci Burešové začátek filmu Experiment a její typ připsaná démonická postava Kajetány v Pražském flamendru podle hry J. K. Tyla. Déčko bylo zavřeno gestapem roku 1941 a Burešová s ostatními přešla do Městských divadel pražských. Deska z tohoto období ji zachycuje jako Doňu Violantu ze hry Tirsa de Moliny Milovat není jen mít rád s Františkem Vnoučkem. Na jejím zpěvu i dikci je stále znát E. F. Burianův vliv. Roku 1946 u Buriana, který se vrátil z koncentračního tábora, Burešová recituje sólo v Hrubínově Jobově noci a hraje Julii ve hře Romeo a Julie – sen jednoho vězně s Jaromírem Spalem. Z obou jsou desky. (Její plesovou scénu z klasické podoby téže hry dochoval mimo obraz již film Modrý závoj z roku1941 s Karlem Högrem.) Posléze však jako většina bývalých členů se i Burešová s Burianem rozchází a hledá angažmá jinde. V letech 1946-1967 se stává členkou Národního divadla v Praze. Její Šuru v Gorkého hře Jegor Bulyčov a ti druzí zachytil filmový medailon Národní umělec Václav Vydra. Její Roxanu v Cyranovi z Bergeraku po boku Zdeńka Štěpánka můžeme slyšet na deskách ve scéně Cukrárna básníků a Cyranova smrt. Alternovala s ní Vlasta Fabianová, zachycená se Štěpánkem také. Je Tuginovou v Ostrovského Pozdní oběti (alternace s Marií Glázrovou), Annou Andrejevnou a později Pošlepkinovou v Gogolově Revizoru nebo odkvetlou nevěstou Agátou Tichonovnou v Gogolově Ženitbě či zapuzenou Axiochou ve Vrchlického-Fibichově Smíru Tantalově. Temperamentem překypovala její Laura v Držičově komedii Dundo Maroje a s vnitřním konfliktem bojovala jako titulní hrdinka Treněvovy Ljubov Jarové (partner: Vítězslav Vejražka). Je znovu Taťánou v Jevgenii Oněginovi. Desky zachytily její titulní hrdinku mlynářku Jahelkovou v Tylově Tvrdohlavé ženě a televize zaznamenala její Belinu v Pleskotově inscenaci Molièrova Zdravého nemocného s Františkem Smolíkem v titulní roli. Půvabně starosvětskou postavou je její kuchařka Ančka v televizní verzi Jiráskovy M. D. Rettigové. V Nezvalově hře Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou hrála roku 1956 pradlenu, která slouží sochaři modelem (partner: František Smolík), kdežto v inscenaci z roku 1965 už představovala sochařovu ženu. V roce 1967 vytvořila Burešová, kdysi slavná představitelka Taťány, mateřskou, empatickou i humornou postavu Chůvy ve významné televizní dramatizaci a inscenaci Puškinova Evžena Oněgina režisérky Evy Sadkové. Burešová tu dokázala zazářit v nevelké roli jako rovnocenná součást elitního obsazení. V Jiráskově Lucerně ztělesnila mlynářovu bábu. V Hrušínského inscenaci Giraudouxovy Bláznivé ze Chaillot byla starou duševně nemocnou. V Radokově inscenaci Gorkého hry Poslední vytvořila charakterní roli paní Sokolové. Lidové divadlo připomněla její utahaná Smrt v Buenaventurově hře Na pravici Boha otce. V přehrání na starší obor jí pomáhal smysl pro humor. Z jejích poválečných desek vyniká recitace poezie Josefa Hory, staré čínské poezie (zejména monolog Světské touhy mladé jeptišky) a protiválečné básně Marie Pujmanové: Miliony holubiček, jejíž zanícený přednes připomíná způsob recitace jiné významné herečky avantgardy, Lídy Otáhalové, též členky D 34. Autor: (PhDr. Jaromír Kazda, teatrolog)…zobrazit celý životopis
Křižovatky (1959)
Role: Matka
Kariéra (1948)
Role: Voice of camera
Daleká cesta (1948)
Role: Prisoner
Modrý závoj (1943)
Role: Herecka Marie Divická
Škola, základ života! (1938)
Role: Lachoutová
Kouzelný dům (1970)
Případ Mauricius (1970)
Magdalena Dobromila Rettigová (1961)
Role: Anicka
Dvaasedmdestátka (1953)
Role: Julca
Muž z neznáma (1944)
Role: Girl from the port
Experiment (1943)
Role: Singer
Pražský flamendr (1941)
Role: Kajetána, Vilém´s sister
-
Padla první klapka seriálu ZOO: Burešová zpívala hit Rottrové!
Aha, 2. 12. 2021 Jedna z prvních cest Marie Rottrové (80) po covidové izolaci vedla do ateliérů Primy. Sice kvůli své profesi televizi večer moc nesleduje, ale klidně by si zahrála. „Malou epizodní roličku bych vzala,“ prohlásila zpěvačka na natáčení seriálu ZOO. … více
-
Rodinka jak ze žurnálu: Eva Burešová a její Přemek jen září štěstím
Extra.cz, 30. 8. 2021 Herečka Eva Burešová (28) se pochlubila rodinným snímkem s partnerem Přemkem Forejtem (34). Influcencerka Týnuš Třešničková (25) a modelka Andrea Verešová (41) se pochlubily dokonalými postavami v plavkách. Herečka Marie Doležalová (34) promluvila o výchově a o tom, že svojí dceři nerada dává příkazy. … více
-
Hlasatelky Marie Tomsová (66) a Saskia Burešová (71): Takhle maskují vrásky!
Aha, 10. 3. 2018 Jedna místo drahých krémů spoléhá na vepřové sádlo, druhá prý nedělá vůbec nic. Těžko uvěřit, že bývalé televizní hlasatelky Marie Tomsová (66) a Saskia Burešová (71) tak vypadají jako o jejich generaci mladší konkurentky. … více
Poslední komentáře – Marie Burešová
| vstup do diskuze (celkem 0 příspěvků)