zavřít
Monica Vitti

herečka

Narození:
3. 11. 1931 , Řím, Itálie
Úmrtí:
2. 2. 2022  ve věku 90 let,  Řím, Itálie  †
Znamení:
štír  
Výška:
170 cm
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

51 se líbí, 7 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Pochází z dobře situované římské rodiny. Jako osmiletá recitovala vlastní žertovné básničky, v deseti nacvičila doma se svými staršími bratry zpěvohru. První vystoupení na veřejnosti absolvovala v patnácti letech s amatérským divadelním souborem v komedii Daria Niccodemiho Nepřítelkyně. Navzdory rodičům, kteří z ní chtěli mít sekretářku, se přihlásila na římskou Akademii dramatického umění, kam však byla přijata až na druhý pokus. Po jejím ukončení roku 1953 působila deset let na nejrůznějších divadelních scénách v Římě (Teatro delle Arti, Teatro Arlecchino, Teatro Eliseo, Teatro della Cometa), v Miláně (Teatro Manzoni, Teatro del Convegno), v Turíně (Teatro Carignano) a v Taormině (Teatro Greco), kde se představila v Machiavelliho Mandragoře, Molièrově Lakomci, Brechtově Matce Kuráži, Osbornově dramatu Ohlédni se v hněvu, Mussetově Marianniných rozmarech a v Millerově dramatu Po pádu. Roku 1957 poprvé spolupracovala s režisérem Michelangelem Antonionim, v jehož divadelní komedii Tajné skandály, kterou také režíroval, hrála po boku Virny Lisiové hlavní roli Diany. Ačkoliv už měla za sebou určité zkušenosti s filmem, byl to právě Antonioni, kdo z ní učinil mezinárodně proslulou a uznávanou herečku. V jeho čtyřdílném film. projektu (tzv. tetralogii citů), zamýšlejícím se nad rozpory naší doby mezi vyspělou technikou a zaostávající morálkou, vytvořila subtilní portréty frustrovaných moderních žen, které trpí vnitřní samotou, citovou vyprahlostí a pocity odcizení, jsou uzavřeny ve svém stereotypním světě, z něhož se snaží marně uniknout: Claudia jako partnerka architekta (Gabriele Ferzetti) v Dobrodružství, Valentina vedle spisovatele (Marcello Mastroianni) v Noci, Vittoria společně se zaměstnancem burzy (Alain Delon) v Zatmění a Giuliana po boku inženýra (Richard Harris) v Červené pustině. Ačkoliv jsou si podobné jako sestry jak svou povahou, tak vnitřní psychologickou motivací, přesto se výrazně odlišují a mají vlastní, lidsky vyhraněnou autonomii. Stejně jako v případě Giulietty Masinové ve Felliniho filmech, dosáhla M. V. v Antonioniho tetralogii vrcholného interpretačního vzepětí, i když v její herecké dráze představovalo jen časově krátký úsek. Její chladně nepřístupná krása - rovné, poněkud tvrdé rysy ve tváři, v níž chybí změkčující křivky, a pohled osudové tragédky s profilem antické sochy - vyvolávala už na první pohled pocit dráždivého tajemství. Po rozchodu s Antonionim v pol. 60. let rychle změnila žánrovou oblast; od dramatických rolí vnitřně rozpolcených a senzitivních žen přešla ke komediálně laděným postavám temperamentních, činorodých a vitálních mladých žen. Určitým mezníkem v tomto směru byla titulní role krásné agentky britské tajné služby, která se utká v boji o ukradené diamanty se svým dávným protivníkem (Dirk Bogarde), v parodii na špionážní filmy podle comicsového seriálu Modesty Blaise (r. J. Losey). Velkou popularitu a ceny na MFF v San Sebastianu 1968 a na MFF v Taormině 1969 jí přinesla úloha sicilské dívky Assunty Patanéové, o jejímž pronásledování nevěrného milence (Carlo Giuffre) až do Anglie, kde se z ní stane protřelá a emancipovaná moderní dáma, vypráví satirická komedie Dívka s pistolí (r. M. Monicelli). Některé její hrdinky nepostrádají ani tragikomický rozměr: chudá květinářka v tragikomedii Drama žárlivosti (r. E. Scola); anarchistická zpěvačka a tanečnice Maria Sartiová v politické komedii Šantánová Nini (r. M. Fondato); žena, která se provdá za muže odsouzeného na doživotí (Ugo Tognazzi), v hořké komedii Korunní svědkyně (r. F. Giraldi). Neopomíjela však ani ryze dramatické polohy: hrdá zpěvačka Tosca, která dospěje k poznání opravdové lásky teprve za cenu osobní tragédie, v dramatu na motivy hry Victoriena Sardoua Krásná Tosca (r. L. Magni); francouzská bioložka Angela Ravelliová, obviněná z údajné špionáže, v dramatu podle skutečné události Ve státním zájmu (r. A. Cayatte). V 80. letech se M. V. začala uplatňovat také jako scenáristka a posléze projevila dokonce režijní ambice. Se svým životním partnerem, režisérem a fotografem Robertem Russem, napsala námět a scénář k jeho komedii Flirt, v níž vytvořila roli Laury, jejíž podezření na manželovu nevěru se ukáže jako liché, neboť on (Jean-Luc Bideau) si milenku pouze vymyslel ve svých chorobných představách. Za tuto roli byla oceněna Stříbrným medvědem na MFF v Západním Berlíně 1984. Po více než dvacetileté přestávce se roku 1986 vrátila na jeviště (Teatro Storchi v Modeně) v komedii Neila Simona Podivný pár. Byla oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1984, kde byly uvedeny její komedie Flirt a Vím, že víš, že vím. Celkem šestkrát se stala za své herecké výkony laureátkou Donatellova Davida (Čtyři pravdy, Dívka s pistolí, Šantánová Nini, Hvězdný prach, Kachna na pomerančích, Moje lásky) a v roce 1989 jí byl udělen Čestný Donatellův David za přínos italské kinematografii. Za celoživotní dílo získala Zvláštního Zlatého lva na MFF v Benátkách 1995.…zobrazit celý životopis

Monica Vitti v našich článcích

  • Zemřela Monica Vittiová

    Zemřela Monica Vittiová

    2. 2. 2022 13:11 Italská herečka Monica Vittiová, která se zapsala do dějin kinematografie ztvárněním hlavních rolí ve filmech svého krajana Michelangela Antonioniho, zemřela ve věku 90 let. Oznámil to italský ministr kultury Dario Franceschini.… více

Hledáte také jako: Monica Vittiová
Rychlá navigace:fotogalerie |videoklipy |novinky |diskuse

Nejznámější díla – Monica Vitti

| celá filmografie (64)

Vztahy – Monica Vitti

Mohli by vás také zajímat…