Sid Vicious

zpěvák, baskytarista

Narození:

10. 5. 1957 , Londýn, Anglie

Úmrtí:

2. 2. 1979  ve věku 21 let,  New York City, New York, USA  †

Znamení:

býk  

Výška:

188 cm

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

97 se líbí, 3 se nelíbí

Simon John Ritchie (10. května 1957 – 2. února 1979), lépe známý jako Sid Vicious, byl anglický punk rockový hudebník a basový kytarista skupiny Sex Pistols. Zemřel na předávkování drogami v 21 letech. ŽIVOT První roky Ritchie se narodil v Londýně manželům Johnovi (granátnická garda) a Anne Ritchie. Jeho otec odešel krátce po jeho narození. Během jeho prvních let se se svojí matkou přestěhoval do španělského ostrova Ibiza, kde se údajně živila prodáváním drog. Dvojice se později přestěhovala zpět do Anglie, kde si Anne vzala Christophera Beverleyho a poté se v roce 1965 usadili v Kentu, Aglii. Jeho nevlastní otec zemřel za půl roku a Ritchie a jeho matka žili do roku 1968 v pronajatém bytě v Tunbridge Wells, kde navštěvoval Sandown Court School. V roce 1971 se pár přestěhoval do Hackney ve východním Londýně. Ritvhie řekl Lemmymu Kilmisterovi v rozhovoru pro hudební časopis Mojo, že ve čtrnácti letech prodával LSD na koncertech rockové skupiny Hawkind. Od roku 1974 začal užívat drogy nitrožilně se svojí matkou, zvláště amfetamíny. Od roku 1975 si začal ubližovat a vystavovat své protisocální přesvědčení. Část jeho povahy souvisela s tím, že v té době napadl důchodce. Sid Vicious Ritchie, který byl popisován svými vrstevníky jako „hubený ale příjemný“, přijmul umělecké jméno „Sid Vicious“, které vzniklo z ironického vtipu Johna Lydona, jenž měl křečka „Sida“, který zřejmě Sida kousl a následovně jím byl přezdívaný Vicious (zvrácený, zlý, zvrhlý). Také se dále udává, že jméno Vicious vzniklo z písníčky od Lou Reed, stejného jména. Ačkoliv Simon bylo jeho první jméno, často se uváděl jako „John“. Tehdy squattoval s Johnem Lydonem, Johnem Wardlem (Jan Woble) a Johnem Greyem. (Čtyřka byla někdy označována jako Čtyři Johnové). Sid se údajně snažil srovnat mediální výmysly okolo jeho dospívání a jeho jména, ačkoliv to John Lydon (Johnny Rotten) údajně okomentoval slovy: „Sid nemohl najít cestu ven z pytlíku chipsů“. Bromley Contingent, Flowers of Romance a Banshees Vicious začal svojí hudební kariéru jako člen skupiny Flowers of Romance, spolu se zakládajícím členem skupiny Clash, Keithem Levenem (který později spoluzaložil „popistolovský“ projekt Public Image Limited). Uvolnil společnost s Bromley Contingent, modu avant-gardy, která následovala skupinu Sex Pistols a hrál na bubny spolu se Siouxie and the Banshees na jejich známém prvním vystoupení v 100 Club Punk Festival v londýnské Oxford Street. Podle fotografa skupiny, Dennise Morrise, byl Vicious „ve skutečnosti stydlivá osoba“, ale Sid byl proslulý hlavně díky své násilnické násilnické osobnosti. Prí představení v 100 Club Punk Festival byla hozená sklenice od piva na sloup a uhodila dívku, která následovně oslepla na jedno oko. Ritchie je obecně považován za zodpovědného, ale nikdy se to neprokázalo. Na stejné události napadl reportéra časopisu NME, Nicka Kenta, motorkářským řetězem a na jiné akci v londýnském nočním klubu ohrožoval DJ BBC a zpravodaje hudebního pořadu Old Grey Whistle Test, Boba Harrise. Sex Pistols Sid, známý jako „hlavní fanoušek Sex Pistols“ a blízký přítel zpěváka Johnnyho Rottena, byl požádán, aby vstoupil do kapely po odchodu Glena Matlocka v únoru 1977. Manažer Malcolm McLaren jednou prohlásil: „Jestliže Rotten je hlas punku, pak Vicious je vzhled punku.“ Jeho punková osobnost byla daleko více užitečná než jakýkoliv talent pro hraní, takže nebyl slavný pro své hrací schopnosti, ačkoliv měl nějaké vlohy pro skládání, které předvedl ve skladbě „Belsen Was a Gas“, kterou složil úplně sám. Biografie skupiny Sex Pistols od Jona Savage, England’s Dreaming, podrobně líčí, že většinu basových partů skupiny na pozdějších nahrávkách odehrál kytarista Steve Jones a na pozdějších vystoupeních byl někdy Viciousův zesilovač vypnut. Sid prý musel požádat Lemmyho Kilmistera ze skupiny Motörhead, aby ho naučil hrát na basu se slovy: „Neumím hrát na basu“. Kilmisterova odpověd byla (podle Kilmistera samotného): „Já vím“. Lydon ve své autobiografii No Irish, No Blacks, No Dogs píše: „Sid nebyl vůbec špatný pro tří-akordové skladby“. Sidovo první vystoupení se Sex Pistols bylo 3. dubna 1977 v Screen on the Green v Londýně. Jeho debut zfilmoval Don Letts a objevil se ve filmu Punk Rock Movie. Nancy Spungen a konec Sex Pistols Vicious potkal v listopadu 1977 americkou groupie Nancy Spungen a hned spolu začali chodit (Spungen přijela do Londýna hledat Jerryho Nolana ze skupiny Heartbreakers). Byla závislá na heroinu a Sid, který už uvěřil své „Live Fast, Die Young“ image, se k ní brzy připojil. Ačkoliv byli hluboce zamilovaní, jejich násilnický a skalnatý vztah měl ničivý dopad na skupinu Sex Pistols. Skupina i Vicious začali viditelně upadat během jejich amerického turné v roce 1978. Pistole se rozešli v San Franciscu po svém koncertě ve Winterland Ballroom 14. ledna 1978. Sid se se Spungen ve funkci „manažera“ pustil do solové kariéry, během které vystupoval spolu s ostatními hudebníky včetně Micka Jonese ze skupiny Clash, Glena Matlocka, původního basisty Sex Pistols, Rata Scabiede z The Damned a Jerryho Nolana a Johnnyho Thunderse z New York Dolls. Smrt Sida a Nancy Mezitím se Vicious a Spungen uvěznili ve svém vlastním světě drogové závislosti a sebe zničení. Záznam rozhovoru ukazuje pár pokoušející se odpovědět na otázky ze své postele: Spungen je jen stěží souvislá zatímco Vicious upadá do bezvědomí a zpět do vědomí. Potom byl velmi blízko sebevraždě, následovalo předávkování heroinem a musel být na čas hospitalizován. Ráno 12. října 1978 se Sid údajně probudil z drogového omámení a našel Nancy mrtvou, zhroucenou na podlaze koupelny v jejidch pokoji (pokoj č. 100) v hotelu Chelsea v New Yorku. Zřejmě zemřela následkem jediné bodné rány do břicha a vykrvácela. Byl obviněn z její vraždy, ačkoliv řekl, že si nepamatuje, co dělal. Existuje několik teorií, že Nancy byla zavražděna někým jiným, většinou se uvádí, že jedním z drogových dealerů, kteří navštívili jejich pokoj té noci a zahrnuje i možnou krádež jistých předmětů (včetně značného finančního obnosu), které byly prohlášeny za ztracené z pokoje. Po soudním stání po smrti Spungen dělá novinář krátký televizní rozhovor s Viciousem (záznam se objevil ve filmu The Filth and the Fury). Mírně se třásl a zdál se střízlivý, mrzutý a stažený do sebe: Novínář: Bavíte se dobře? Vicious: Děláte si prdel? Ne, vůbec se nebavim. (dlouhá pauza) Novinář: Kde byste ted chtěl být? Vicious: Pod zemí. Novinář: Myslíte to vážně? Vicious: (tiše a smutně) Jo. Kauce 30 000 $ byla zaplacena společností Virgin Records na žádost Malcolma McLarena. Viciousův plán bylo nahrát album se zbývajícími členy Sex Pistols, Steevem Jonesem a Paulem Cookem, aby si mohl opatřit finance na obhajobu. Byla to kolekce cover verzí zahrnujících (podle McLarena) White Christmas a Mack the Knife. Podle Paula Cooka je dále možné, že album byla kolekce oblíbených Sidových skladeb a byly by tam obsaženy i hity od The Stooges, The Ramones, The New York Dolls a The Heartbreakers. V únoru 1979 se v domě jeho nové přítelkyně Michelle Robinson konal večírek na oslavu jeho propuštění. Sid podstoupil během svého pobytu ve věznici Rickers Island protidrogovou léčbu a byl pravděpodobně čistý. Nicméně na večírku získal od své matky nějaký heroin a byl následujícího rána mrtev, protože si vzal nadměrnou dávku. Dohady trvaly na tom, že Vicious, který nebyl schopný žít bez své milované Nancy, spáchal sebevraždu. Napsal o ní následující básen: Nancy You were my little baby girl And I knew all your fears. Such joy to hold you in my arms and kiss away your tears. But now you’re gone. There’s only pain And nothing I can do. And I don’t want to live this life If I can’t live for you. Policejní detektiv Richard Housemanem a spisovatel Alan Parker podali teorii v dokumentu televize Discovery, Final 24, naznačující, že Sidova matka byal zodpovědná za podání osudné nadměrné dávky heroinu. Jelikož byla pravidelná uživatelka heroinu, domnívají se, že podání smrtelné dávky bylo úmyslné. Sidova matka zavolala po jeho smrti Deborah Spungen, matce Nancy, aby jí požádala o povolení pohřbít svého syna vedle Nancy, ale Deborah Spungen odmítla. Existují pověsti o tom, co se stalo s Viciousovými ostatky, ale jeden z nejrozšířenějších bájí je, že později jedné noci, „Sidova matka přelezla zed hřbitova, kde byla Nancy pohřbena a rozptýlila Sidův popel po jeho milované, aby spolu mohli být navždy“. Podle časopisu Guardian „je pravděpodobnější, že Sidova máma přijela zpět na letiště Heathrow s jeho ostatky. Malcolm McLaren tvrdí, že je převrhla v letištní hale, proto vymyšlený mýtus, že Sidova esence je unášena skrz větrací otvor a pohybuje se mezi cestujícími“. Album Sid Sings vydala po jeho smrti společnost Virgin Records. Byla to kolekce většinou cover verzí nahraných na jeho živých vystoupeních v Max’s Kansas City v září 1978. Skladby obsahují „C’mon Everybody“ a „Something Else“ od Eddieho Cochrana spolu s materiálem Iggyho Popa a Johnnyho Thunderse a ztvárnění skladby „My Way“ od Paula Anky a Franka Sinatry. Neobyčejný záznam vystoupení Viciouse v Paříži poskytl závěrečnou scénu pro film Juliena Templa Rock’n’Roll Swindle. Dále album obsahuje cover verzi skladby „Born to Lose“ od Heartbreakers, která byla natočená na posledním britském vystoupení Sex Pistols v Ivanhoe’s ve městě Huddersfield na Štědrý den roku 1977 s Viciousem za mikrofonem. Discografie Zmapovaná vydání Singly 30. června 1979 – My Way #7 UK 20. února 1979 – Something Else #3 UK 22. června 1979 – C’mon Everybody #3 UK Album 15. prosince 1979 – Sid Sings #30 UK Různé nahrávky a obaly - My Way/Something Else/C’mon Everybody (1979, 12”, Barclay, Barcley 740 509) - Live (1980, LP, Creative Industry Inc., JSR 21) - Vicious Burger (1980, LP, UD-6535, VD 6336) - Love Kills N.Y.C. (1985, LP, Konexion, KOMA 788020) - The Sid Vicious Experience – Jack Boots and Dirrty Looks (1986, LP, Antler 37) - The Idols With Sid Vicious (1993, CD, Last Call Records, LC22289) - Never Mind the Reunion Here’s Sid Vicious (1997, CD) - Sid Dead Live (1997, CD, Anagram, PUNK 86) - Sid Vicious Sings (1997, CD) - Vicious & Friends (1998, CD, Dressed To Kill Records, Dress 602) - Better (to provoke a reaction than to react a provocation) (1999, CD, Almafame, YEAAH6) - Probably His Last Ever Interview (2000, CD, OZIT, OZITCD62) - Better (2001, CD) - Vive Le Rock (2003, 2CD) - Too Fast To Live… (2004, CD) - Naked & Ashamed (7”, Wonderful Records, WO-73) - Sid Live At Max’s Kansas City (LP, JSR 21) - Sid Vicious (LP, Innocent Records, JSR 23) - Sid Vicious Mc Donald Bros. Box (3CD, Sound Solutions)…zobrazit celý životopis