zavřít
Valerij Charlamov

hokejista

Narození:
14. 1. 1948 , Rusko
Úmrtí:
27. 8. 1981  ve věku 33 let  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

22 se líbí, 3 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Valerij Borisovič Charlamov byl významný hokejista ze Sovětského svazu a je považován za jednoho z největších hráčů historie. Zemřel při automobilové nehodě. Jeho jediný syn Alexandr byl také hokejista. V hlasování Mezinárodní hokejové federace (IIHF) byl v anketě 56 expertů z 16 zemí zvolen jedním z šesti hráčů Týmu století. Hráčská kariéraNarodil se v Moskvě v Sovětském svazu (dnes Rusko). Valerij Charlamov, ač malý vzrůstem, je mnohými považován za jednoho největších mistrů hokeje. Kombinoval rychlost, velké zrychlení a perfektní držení hole spolu s tvořivostí a nepředvídatelnými pohyby, kterými držel protivníka neustále mimo pozici. Charlamov začal se systematickým tréninkem hokeje ve 14 letech, kdy vstoupil do Sportovní školy pro děti a mládež týmu CSKA na Leningradsky Prospekt, kde jeho prvními trenéry byli Vitalij Erfilov a Andrej Starovojtov. Dnes je to Specializovaná sportovní škola pro děti a mládež Valerije Charlamova pro olympijské rezervy. Ve věku 20 let byl pozván do reprezentačního týmu Sovětského svazu, aby zápasil na světové scéně. V roce 1971 hrál za CSKA Moskva v Elitní sovětské lize. Jeho gólový rekord mu vynesl jeho první cenu "Pro nejlepšího střelce" a byl zvolen do národního all star týmu. Následující rok se Charlamov dočkal mezinárodního uznání, když svůj národní tým vedl k zlaté medaili na Zimních olympijských hrách 1972. Mimořádnou sezónu korunoval vítězstvím v soutěži střelců a získal první ze svých dvou po sobě jdoucích ocenění pro nejužitečnějšího hráče Sovětského svazu. Série stoletíBěhem Série století v roce 1972 se stal Valerij Charlamov spolu se svým týmovým spoluhráčem Vladislavem Treťjakem hvězdou hokejového světa. V Montrealu v Kanadě v prvním zápase z osmi v mezinárodní sérii proti nejlepším profesionálům z Kanady relativně neznámý Charlamov udivil kanadské fanoušky a jejich hvězdný hokejový tým svoji výbušnou rychlostí, hbitostí a sílou ve skórování. Charlamov byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem zápasu poté, co vstřelil dva góly a dovedl svůj tým k vítězství, které zatřáslo základy kanadského profesionálního hokeje. Charlamov byl také nejtrestanějším sovětským hráčem Série, počet jeho minut převýšili pouze Kanaďané Bobby Clarke a J. P. Parise, který měl hádku s rozhodčím. V šestém zápase divoce bojované série sekl Kanaďan Clarke z týmu Philadelphia Flyers Charlamova po levém kotníku a způsobil mu zlomeninu. Ačkoliv Charlamov v šestém zápase statečně pokračoval, nebyl schopen hrát v sedmém zápase a v posledním zápase nebyl efektivní. Někteří pozorovatelé říkají, že toto zranění bylo klíčovým incidentem, který převrátil vyrovnanost série v kanadský prospěch, když otočili z 3:1. Komentátoři se domnívali, že neustálé sekání Charlamova bylo za účelem neutralizace jeho nebezpečí při skórování. O několik let později řekl John Ferguson Sr., asistent trenéra Kanady: "Zavolal jsem Clarka ke střídačce, podíval se na Charlamova a řekl: ´Myslím, že na kotníku potřebuje náplast´. Dvakrát jsem o tom nepřemýšlel. Bylo to My proti Nim. A Charlamov nás zabíjel. Myslím, že to někdo musel udělat." Na konci série slintali skauti z NHL po tom, získat Charlamova, ale během období studené války nebylo žádnému hráči Sovětského svazu dovoleno opustit zemi. Respekt k Charlamovovým schopnostem byl tak veliký, že ho tou dobou mnoho kanadských dětí jmenovalo jako svého oblíbeného hráče a v Sovětském svazu byl národním hrdinou a inspirací pro nejmenší začít hrát hokej. Pozdější kariéra a smrtV roce 1973 hrál za tým CSKA v sovětské lize, zůstal hvězdou a byl klíčovou částí sovětské reprezentace, která po další tři roky vyhrávala mistrovství světa. Na zimních olympijských hrách 1976 vstřelil vítězný gól ve finále a získal svoji druhou zlatou olympijskou medaili. Během severoamerického turné hrál proti Philadelphia Flyers a tvrdým úderem byl knockoutován hráčem Flyers Edem Van Impem, což způsobilo, že Charlamovovi spoluhráči opustili na protest led. Později na jaře byl vážně zraněn při automobilové nehodě a po nějaký čas nebylo pokračování jeho hokejové kariéry jisté. Nebyl schopen hrát na Kanadském poháru v roce 1976, ačkoliv se uzdravil dostatečně na to, aby se v následujících letech vrátil do sovětské reprezentace. Nikdy už ale nebyl hráčem, jakým dříve byl. Byl členem sovětského týmu, který prohrál se "Zázrakem na ledě" americkým týmem v medailovém kole Zimní olympiády 1980 v Lake Placid, ale získal stříbrnou medaili. V srpnu 1981 si další automobilová nehoda vzala jeho život ve věku 33 let. Valerij Charlamov je pochován na hřbitově Novokuncevskoe v Moskvě. V roce 1998 byl Valerij Charlamov posmrtně uveden do síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF). V listopadu 2005 byl uveden do Hokejové síně slávy spolu s Camem Neelym a bývalým prezidentem kanadského hokeje Murraym Costellem. Každý rok je nejlepšímu ruskému hráči NHL udělena cena Valerije Charlamova podle hlasování všech ruských hráčů v NHL. Kontinentální hokejová liga má divizi nesoucí jeho jméno. Ocenění1) Kariéra - týmové ceny:11 násobný mistr Sovětského svazu8 násobný mistr světa2 násobný zlatý medailista olympijských her2) Kariéra - osobní:a) Národní ocenění:Nejužitečnější hráč sovětské ligy 1972, 1973All Stars Sovětského svazu 1971-1976, 1978Nejvíce gólů 1971Nejvíce bodů 1972b) Mezinárodní ocenění:Nejlepší útočník mistrovství světa 1976All Star IIHF: 1972, 1973, 1975, 1976 PerličkyRuská hvězda Ilja Kovalčuk nosí na jeho počest č. 17Ruská hvězda Jevgenij Malkin nosí také na Charlamovu počest č. 71 (převrácené 17).…zobrazit celý životopis